Skupina amerických vědců podle listu The Independent čirou náhodou zdokumentovala útok jednoho velkého žraloka na jiného. Je to vůbec poprvé, co se něco takového podařilo. Interakce žraloků jsou tedy složitější, než se myslelo.

Žraloky často považujeme za vrcholové predátory a vlastně je to taková neúplná pravda. Těmto dravcům se v mořích a oceánech téměř nikdo nevyrovná. Velkou hrozbu pro ně však představují kosatky, které je podle řady důkazů loví.

Američtí vědci ale věří, že zdokumentovali vůbec první případ, kdy jeden velký dravý žralok sežral jiného. K predaci mezi žraloky přitom obvykle dochází u mladších jedinců nebo menších druhů, ale velcí žraloci v otevřeném oceánu jsou něco jiného.

Odborníci od roku 2020 sledovali několik žraloků sleďových. Na poloostrově Cope Cod v americkém státu Massachusetts jim na těla připevnili satelitní vysílače a vypustili je do moře s cílem monitorovat chování samic a jejich mláďat.

Chtěli hlavně identifikovat místa, kde se zdržují. Dále měli k dispozici data o teplotě vody a tlaku. Po pěti měsících se jedna z březích samic ocitla ve vodách poblíž Bermud. Po tuto dobu přes den plavala v hloubce 600 až 800 metrů.

Skončila v něčím žaludku

V noci se pohybovala v hloubce 100 až 200 metrů. Během těch pěti měsíců tedy plavala neustála pod vodou a nevynořovala se. Teplota vody kolem čidla přitom během čtyř dnů prudce stoupla, v jeden moment až na 24,7 stupně Celsia.

Žraločí samice se přitom k hladině vůbec nepřiblížila. „Bylo možné pouze jedno vysvětlení,“ napsala mořská bioložka a hlavní autorka studie Brook Andersonová. „Je jasné, že našeho žraloka sleďového sežral jiný žralok.“

Výzkumníci podezřívají dva možné pachatele. Jelikož jsou žraloci sleďoví velcí predátoři dorůstající délky až čtyř metrů, zřejmě šlo o bílého žraloka. Odpovídala by tomu i hloubka a místo útoku. Mohl to ale být i žralok mako, napsali odborníci.

„Často považujeme žraloky za vrcholné predátory, ale s technologickým pokrokem jsme začali zjišťovat, že interakce velkých predátorů mohou být složitější, než se myslelo,“ dodala Andersonová. Podle ní to může být důležité pro zachování populace tohoto druhu.

Žraloci sleďoví se sice dožívají poměrně vysokého věku, mají však pomalý reprodukční cyklus a jejich populace v Atlantském a Tichém oceánu a ve Středozemním moři řídnou v důsledku rybolovu a ztráty přirozených stanovišť.