Nový výzkum se zaměřil na to, proč někteří lidé věří, že mocné instituce systematicky skrývají pravdu před veřejností. Vědci sledovali osobnostní rysy, postoje i demografické údaje u více než dvou set dospělých z různých zemí.

Ukázalo se, že zásadní roli hraje nízká tolerance k nejednoznačnosti – tedy neschopnost snášet situace, kdy neexistují jasné odpovědi nebo kdy jsou věci složité i pro odborníky.

Lidé, kteří se cítí nejistí tváří v tvář chaosu, protichůdným informacím nebo složitým společenským problémům, mají větší sklon přijmout jednoduché a zdánlivě logické vysvětlení, i když je postavené na nepravdě. Konspirační teorie jim nabízí řád, viníka a jasný příběh. Podobně funguje i víra v to, že svět je od základu nespravedlivý a řízený skrytými silami – takový pohled snadno vede k představě, že „někdo tahá za nitky“.

Raději snadnou lež než těžkou pravdu

Zajímavé je, že vzdělání ani inteligence se jako rozhodující faktor neukázaly. Konspirační myšlení tedy není otázkou chytrosti, ale spíše psychologické potřeby vidět svět srozumitelně a předvídatelně.

Studie tak naznačuje, že v době nejistoty a složitých krizí může být přitažlivější jednoduchá lež než nepohodlná a komplikovaná pravda. A právě to je možná nejdůležitější zjištění celého výzkumu.