Neznámé sopky vybuchují v Pacifiku, Jižní Americe nebo Indonésii každých sedm až deset let. Nedávno došlo k erupci právě takové v Etiopii. Přestože historické záznamy připomínají četnost a ničivost výbuchů takových sopek, globální investice do jejich monitorování zaostávají.

Pod dohledem je méně než polovina aktivních vulkánů. Vědecká pozornost se navíc soustředí jen na několik mediálně známých jmen.

Každý vulkán býval potichu

Jen samotná Etna má více vědeckých publikací než 160 sopek v Indonésii, Vanuatu a na Filipínách dohromady. V těsné blízkosti zde žijí desítky milionů lidí.

Klidné sopky, jak článek upozorňuje, nejsou bezpečné. Většina erupcí nastává u vulkánů spících nejméně sto let. Máme tendenci věřit, že co mlčí, to je bezpečné. V tomto případě však platí přísloví: tichá voda břehy mele.

Jinými slovy, každá sopka někdy byla „tichá“. To ovšem neznamená, že nezačne běsnit. Věnujme více času a investicí monitoringu spících vulkánů, píšou experti.