Parta zemědělců kopala v roce 1974 poblíž čínského města Si-an studnu a čistou náhodou narazila na zvláštní střepy. To ještě nevěděla, jak obrovský objev učinila – za více jak 40 let na místě archeologové vykopali ohromující terakotovou armádu. Bavíme se o jednom z největších archeologických nálezů 20. století. Dva tisíce hliněných vojáků seřazených v bojové formaci, připravených chránit svého císaře i po jeho smrti. Každý je v životní velikosti, unikátní, jiný.

Vojáci mají velice propracované detaily – rysy v obličeji, vlasy, oblečení, zbroj. Ve třech archeologických komorách jsou seřazeni pěšáci, jezdi a lučištníci. Ano, mají i válečné vozy a koně, rovněž v životní velikosti s realistickými detaily.

Tato majestátní armáda, jež čítá až osm tisíc hliněných bojovníků, má podle vědců střežit svého pána v posmrtném životě. Navzdory rozsáhlým vykopávkám se však archeologové samotné hrobce vyhýbají obloukem. Bojí se ji otevřít.

Smrtící léčka

Hrobka má být pro každého vetřelce „branou na druhý břeh“. Kdo vejde, ten zemře. Alespoň se to píše ve starověkých textech sepsaných pouhých 100 let po císařově smrti.

Podle nich každého vetřelce usmrtí šípy z automaticky aktivovaných kuší. V textech se píše i o vnitřních jezerech, řekách a mořích z tekoucí rtuti. Ta přitom může prosakovat i z prasklin, což představuje pro vědce i životní prostředí značné riziko. Tyto smrtící pasti chrání ostatky císaře i cenné poklady, s nimiž byl pohřben. 

Není jasné, zda je to pravda. Ale stačí to k obavám vědců, kteří by mohli za vstup k pokladům zaplatit tu nejvyšší cenu. A císařova hrobka by se mohla stát i jejich hrobem. Jedinou nadějí tak zůstává dálkový průzkum (3D skeny a georadar).