Život ve městech je zdravotní výzva. Své by o tom řekli starověcí Římané

Vědci z Univerzity v Readingu analyzovali 646 kosterních pozůstatků. Pomocí paleopatologie vyčetli z kostí známky stresu a nemocí – rýhy nebo praskliny ve sklovině v důsledku nedostatku živin či prodělání nemoci a stopy po anémii, infekcích, chronických chorob nebo oslabení imunity v dětství.

Tým mezi sebou porovnával kosti osob žijících v raně římských městech, venkovských komunitách a jedinců z doby železné před příchodem Říma. A také kosti dětí zemřelých před dosažením přibližně tří let a plodných žen, aby zjistil, zda se stresové vzorce napříč generacemi shodují.

Aby se zabránilo zkreslení, badatelé se vyhýbali místům na dalekém severu a západě, kde se neustále bojovalo.

Nevýhoda měst

Vědci zaznamenali patologické značky u 65 procent městských dětí oproti 26 procentům ve venkovských a předřímských populací. V případě 59 procent dětí ve městech tým zaznamenal růstový stres. Častěji trpěly podvýživou, infekcemi a dalšími stresory během raného vývoje.

Celkem 28,8 procenta dospělých žen ve městech vykazovalo nedostatek vitamínů a nadbytek stresu oproti 1,1 procentu v předřímských a venkovským komunitách.

Podobnost výsledků u venkovských a předřímských komunit naznačuje, že na vině nebyl životní styl starověkých Římanů, ale samotná urbanizace.

Přeplněnost a těsný kontakt lidí znamená snazší šíření infekčních chorob. Tomu pomáhaly i špatné hygienické podmínky, kontaminovaná voda a hromadění odpadu. Roli v tom sehrála také dýmající ohniště a znečištěné ovzduší v hustě osídlených oblastech, kontaminace olovem z vodovodních trubek a nádob a horší výživa kvůli nedostatečnému přístupu k potravinám uprostřed populačního růstu.

Dnes sice žijeme v lepších hygienických podmínkách a máme kvalitnější zdravotní péči, přesto výzkum zdůrazňuje zdravotní výzvy života ve městech.