Výsledky jednotlivých projektů snad nemohly být různorodější. Zatímco Britům se na přelomu let 2012 a 2013 do pečlivě vytipovaného jezera Ellsworth provrtat nepodařilo, Američané ve stejné sezóně dosáhli hladiny jezera Whillans – jen aby zjistili, že nejde o žádné jezero, ale deltu podledovcové řeky dále ústící do moře.

Rusům se po nejrůznějších peripetiích podařilo provrtat k hladině jezera Vostok, největšího ze známých podledovcových jezer. Další výzkum ale kvůli nedostatku financí museli zastavit. Mezitím se navíc ukázalo, že neméně zajímavá mohou být jezera překrytá trvale jen pár metry ledu. Sezóna na přelomu let 2016 a 2017 se podle všeho nese v podobném duchu. Předmětem zápolení jsou však tentokrát vzorky starobylého ledu.

Už dlouhá desetiletí probíhají na jižním kontinentu paleoklimatologické vrty. Vrtná jádra, sloupce ledu vyzvednuté z nitra ledovce, totiž ve své struktuře, zachycených nečistotách a bublinkách vzduchu nesou záznam o podmínkách, ve kterých se ukládaly. S jejich pomocí je tak možné rekonstruovat klima minulých tisíciletí.

Antarktida nebyla zaledněná vždy. První ledovce se poblíž jižního pólu vytvořily před čtyřiceti až pětatřiceti miliony let, když se v procesu kontinentálního driftu od Antarktidy oddělily Austrálie a Jižní Amerika. To postupně vytvořilo podmínky pro vznik antarktického ledového proudu obkružujícího jižní kontinent a zabraňujícího teplým vodám, aby dosáhly jeho břehů.

Antarktida se ocitla "v globální ledničce" a ledovce se pomalu rozšířily na celý kontinent. Všechno zpečetilo spojení Jižní a Severní Ameriky, které před zhruba třemi miliony let postavilo překážku rovníkovému proudění teplých vod a celkově ochladilo pozemské klima.

Nejstarší dosud vyzvednuté vzorky ledu jsou staré zhruba 800 tisíc let. Ne, že by nebyly zajímavé – odhalily například, že se v této době střídaly doby ledové a meziledové rychleji než v bezprostřední minulosti. Klíčové otázky o tom, proč se stabilní klima počátku třetihor změnilo v periodické střídání extrémně chladných a suchých období s teplejšími a vlhčími ovšem zodpovědět nedovedou.

Nejstarší led dosud ležící pod povrchem zasněžených plání by ale mohl dosahovat stáří až 1,5 milionu let. A takové vzorky by mohly být pro studium nástupu ledových dob daleko zajímavější.

Nejstarší led je k nalezení pod takzvanými antarktickými dómy, nejsilnějšími nakupeninami ledu, které jsou v Antarktidě k nalezení. V "malém dómu C" právě začíná britský projekt RAID. Nedaleko v dómu C testují své přístrojové vybavení také Francouzi, kteří zde příští rok spustí projekt SUBGLACIOR.

Oba projekty zastřešené pod hlavičkou Evropské unie ve výsledku vytvoří několik centimetrů široké vrty a zmapují stáří podložního ledu. Srovnatelný je také americký projekt rovněž nazvaný RAID probíhající u pobřeží Rossova moře, jehož vrtná souprava ovšem dokáže vyzvednout i vzorky hornin z podloží.

Slibnou oblastí je také dóm F nacházející se v Zemi královny Maud, který německý výzkumný tým dálkově zkoumá pomocí radiových vln. Ve všech zmíněných oblastech by v následujících letech mohl být nasazen americký RAID. V oblasti dómu A navíc už nějakou dobu probíhají klasické vrty pod hlavičkou čínského výzkumného projektu.

Nelze tak vyloučit, že na první opravdu staré vzorky narazí tento tým. Antarktidu se tedy v následujících měsících rozhodně vyplatí sledovat.