Pravděpodobnost, že by si anatomové za stovky let studia nevšimli sebemenší části lidského těla, je takřka nulová. Na druhou stranu v našem těle existuje řada různých ústrojí, kterým nebyla tradičně přikládána velká důležitost – taková, aby byla vyčleněna jako samostatné orgány.

Když se k tomu navíc přidá těžká přístupnost a nejasná stavba, na nejasnosti máme zaděláno. Takový je i případ mesenteria, česky okruží, dvojvrstevné řasy připevňující střevo k pobřišnici, které bylo nedávno oficiálně označeno za samostatný orgán. 

Existence mesenteria není žádným tajemstvím. Podle všeho si přítomností tohoto závěsu střeva zpevňujícího střevní kličky a svým způsobem uspořádávajícího naši trávicí soustavu byl jistý už Leonardo da Vinci, který jej zakreslil do svých anatomických studií. Paradoxně byl v tomto ohledu velmi přesný – přesnější než anatomové dvacátého století.

Od doby Leonarda da Vinciho až do konce 19. století bylo mesenterium mlčky považováno za souvislou strukturu. Na konci předminulého století ovšem převážil názor, že určité části tlustého střeva, konkrétně vzestupný a sestupný tračník, s mesenteriem v normálním případě spojené nejsou. Závěs začal být považován za fragmentovaný a sporadické doklady odporující tomuto uspořádání pocházející od konkrétních pacientů byly zpravidla považovány za zvláštní odchylky.

K čemu je "nový" orgán?

Poznatky z posledních let, zejména rozsáhlá studie irských a amerických specialistů, ovšem ukázaly, že starší názor měl k pravdě blíž. Mesenterium je souvislé a lze jej odlišit jak od střeva, tak od pobřišnice, na kterou se upíná. Tomuto uspořádání koneckonců nasvědčují také určité vývojové vady, které s mesenteriem souvisí.

Poznatek, který se nejprve prosadil mezi lékaři a studenty medicíny, nyní stvrdil své vítězné tažení publikací na stránkách odborného tisku – v prestižním lékařském časopise Lancet a světoznámé Grayově učebnici lidské anatomie.

Co se týče funkce mesenteria, zde je situace snad ještě zamotanější než u jeho stavby. Okruží hraje v lidském těle nepochybně strukturní roli – drží střeva ve správné poloze a umožňuje normální průchod trávené potravy. Bez jeho přítomnosti by se střeva zhroutila směrem k pánevnímu dnu, což by drasticky narušilo jejich fungování.

V tomto ohledu muselo dojít k radikální přestavbě mesenteria v průběhu lidské evoluce spojené s nástupem vzpřímené chůze. Má ale mesenterium také nějakou fyziologickou funkci? Nepřímé důkazy naznačují, že ano. Nalezneme zde totiž velkou koncentraci mízních uzlin a prochází jím celá řada nervů, krevních i mízních cév.

Některé buňky mesenteria jsou možná navíc specifické jen pro tento orgán. Protože je výzkum této stránky mesenteria teprve v plenkách, můžeme zatím o jeho dalších rolích jen spekulovat. Možná jeho funkce nějak nesouvisí s imunitní rolí střeva jako místa, kde se střetávají střevní mikroorganismy s buňkami lidského těla.

Proč teda takový humbuk?

Jisté je, že některé choroby mohou mít původ v mesenteriu, nebo při jejich rozvoji tento orgán přinejmenším hraje významnou roli. Konkrétně například Crohnova choroba, autoimunitní onemocnění střev, při kterém imunitní systém jedince útočí na vlastní tkáň, v některých případech způsobuje nápadné změny okruží.

Tento orgán ale může souviset i se zánětlivými onemocněními střev, rakovinou tlustého střeva, nemocemi srdce a cév a celou řadou civilizačních chorob, jako je cukrovka nebo obezita. V neposlední řadě potom může způsobovat zdravotní problémy jeho nesprávná stavba nebo vývoj.

Na co je takové přehodnocení role mesenteria dobré? Rozhodně se nejedná o pouhý technický zásah do učebnic anatomie. Zdůraznění jeho důležitosti může například vést k cílenějšímu studiu tohoto orgánu a jeho role při nejrůznějších onemocněních.

Důkladné studium zase může vést ke vzniku lepších operačních technik nebo cílené léčby pomocí medikamentů. To všechno v době, kdy se ukazuje, že střeva hrají v lidském těle nesrovnatelně důležitější roli než jako pouhá "továrna" na zpracování potravy.