Nákladní lodě by se navíc nemusely zdržovat u Suezského průplavu a platit drahé poplatky, nemluvě o výdajích na platy a palivo. Cesta by zároveň byla šetrnější k životnímu prostředí. I to je důvod, proč se důležité loďařské velmoci jako Čína, Japonsko, Singapur nebo Jižní Korea přidávají k organizacím zodpovědným za arktické oblasti.

Problém při cestování přes Severní ledový oceán je však očividný – led. S oteplováním globálního klimatu ovšem tato překážka ustupuje, a tak odborníci začínají uvažovat, kdy a za jakých okolností by se "na sever" vyplatilo vyrazit…

Plavba skrze arktické oblasti zažila svůj vrchol v 80. letech 20. století. Sovětský svaz tehdy ze strategických důvodů udržoval na vysoké úrovni řadu severních přístavů a investoval do stavby ledoborců. Přinejmenším pro ně tak byla takzvaná severní cesta – trasa podél severního pobřeží Asie okolo Nové země, Severní země a Novosibirských ostrovů – po většinu času průjezdná. Dnes je oproti tomu plavba v severních oblastech daleko řidší.

Dalšími důležitými námořními cestami v Arktidě jsou severní a jižní severozápadní cesta podél severního pobřeží Kanady, které se liší jižním nebo severním obeplutím ostrovů u pobřeží Severní Ameriky. Přístupnost těchto tras, stejně jako přístupnost severní cesty, se ale rok od roku mění. Spolu s tím se mění i jejich vytížení.

V hypotetické rovině zatím zůstává transpolární cesta, trasa vedoucí přímo přes oblast severního pólu. Ta by mohla být zpřístupněná, pokud by roztál všechen arktický led. Vzhledem k celosvětovému oteplování ale možná tento okamžik není daleko. Nebo přinejmenším okamžik, kdy se stanou severní a severozápadní cesty přístupnými po většinu roku i pro lodě bez speciálních úprav.

Pohled do budoucnosti 

Souvislost mezi teplotou a průjezdností severních oblastí ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Podepisují se na ní i další meteorologické vlivy. Pro jakoukoliv předpověď o průjezdnosti severních oblastí jsou tak třeba důkladné meteorologické a klimatologické modely. Hned několik z nich využila trojice britských meteorologů při svém studiu arktických oblastí. Po zvážení všech verzí modelu získali opravdu zajímavé výsledky.

Cesta z Rotterdamu do japonského přístavu Yokohama skrze Suezský průplav dnes trvá 30 dní. Už v první třetině 21. století by ale mohla být s třetinovou pravděpodobností v září otevřená severní cesta zkracující plavbu na 18 až 19 dní. V případě, kdy by bylo nutné využít severozápadní cestu, by plavba trvala 20 až 22 dní – pořád výrazně méně, než skrze Suez.

Plavba z New Yorku do Yokohamy skrze Panamský průplav dnes trvá 25 dní. Cesta severozápadní cestou by ji mohla zkrátit na 21 až 22 dní. Dokonce i v případě, kdy by loď musela využít severní cestu, by jedna plavba netrvala déle než dnes.

Nutnost "přeskoků" mezi různými trasami je na začátku století vzhledem k nepředvídatelným podmínkám celkem vysoká – asi 50 procent. Jen s malými úpravami pro severské prostředí by ale lodě mohly využít vybrané severní cesty až v 90 procentech případů a v některých případech dokonce vyrazit nejkratší, ale také nejextrémnější, transpolární cestou.

V druhé třetině století se podle modelu pravděpodobnost zářijové průjezdnosti severních tras zdvojnásobí. Pro normální lodě se poprvé stane přístupnou transpolární cesta, která plavbu ještě o den až dva zkrátí. Na severozápadě se zase stane běžně přístupnou kratší severní verze trasy. Lodě s patřičnými úpravami budou moci volit prakticky jakoukoli cestu jakékoli září.

Předpovědi pro konec století se výrazně liší podle předpokládaného oteplení. V případě největší změny klimatu, oteplení o zhruba 4,3 stupně Celsia v porovnání s dobou před průmyslovou revolucí, bude Arktida v létě téměř bez ledu.

I pro obyčejné lodě budou po většinu září přístupné všechny cesty, i když bude někdy třeba změnit trasu podle lokálních podmínek. V případě nejmenšího uvažovaného oteplení o 1,6 stupně Celsia budou severní cesty otevřené v září s asi 68procentní pravděpodobností a "přeskoky" mezi trasami budou nutností.

V každém případě se zvýší i doba splavnosti Severního ledového oceánu. Na konci 21. století by mohl být bez ledu až půl roku. Zpočátku století zůstane nejdéle otevřená severní cesta, zpravidla od srpna do října.

Nepředvídatelný Severní ledový oceán

O něco kratší dobu bude přístupná severozápadní trasa. Podle míry oteplování ke splavným měsícům postupně přibude listopad a v nejextrémnějším případě se na konci století stane Severní oceán splavným po osm měsíců. Transpolární cesta ale v každém případě nebude pro normální lodě přístupná až do 30. let.

S postupným oteplováním Arktidy se každopádně otevřou nové možnosti lodní dopravy. V extrémním případě by severní trasy mohly zkrátit cestu mezi Evropou a Japonskem z 30 na 17 dnů a cestu mezi Amerikou a Japonskem z 25 na 21 dnů.

V prvním případě jsou tedy úspory daleko výraznější, ale ani zkrácení o čtyři dny není k zahození. Každopádně lze čekat enormní zvýšení zájmu o plavební trasy Severním ledovým oceánem. Jediný faktor, který by mohl rozvoj arktické dopravy omezit, je nepředvídatelnost místního prostředí.