Kde se toulá nová doba ledová? Tak trochu v tom má prsty člověk

- Příroda autor: Jan Toman

Podmínky na zemském povrchu jsou všechno, jen ne stabilní. Naše planeta zažila během své historie období, kdy led sahal až k rovníku, stejně jako periody, při kterých se tropické pralesy rozrostly až do našich zeměpisných šířek. Co se týče bezprostřední minulosti, po relativně teplém období zahrnujícím křídu a první polovinu třetihor se klima začalo postupně ochlazovat. Přesun kontinentů na současné pozice silně omezil teplé rovníkové proudění a podpořil vznik ledových oceánských proudů. Svou roli sehrál i zdvih And a Himalájí. V pliocénu, období, které začalo zhruba před pěti miliony let, nastal zlom. Začalo střídání suchých a mrazivých období s teplými a vlhkými stádii – dob ledových a meziledových.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Vědci už dávno vědí, že doba ledová nebyla jedna. V posledních milionech let se jich s dobami meziledovými vystřídaly desítky. K periodickým změnám podnebí přispívá celá řada faktorů. Nejdůležitějším z nich jsou zřejmě Milankovičovy cykly, změny v příjmu slunečního záření vyplývající z vlastností oběžné dráhy Země. Periodicky se mění náklon zemské osy a její orientace. Navíc se cyklicky mění i tvar elipsy, po které Země svou životodárnou hvězdu obíhá.

Každý z těchto tří cyklů trvá různou dobu, což má za následek složité změny v ozáření planety jako celku i jejích jednotlivých oblastí. Pokud se nachází blízko kritického bodu, malá změna ozáření může spustit intenzivní zaledňování nebo naopak oteplení. Právě to je zřejmě případ Země v posledních několika milionech let.

Doby ledové začínají zpravidla v obdobích, kdy v létě dopadá na severní polokouli nejméně slunečního záření. Ne nadarmo se říká, že doba ledová nezačíná tuhou zimou, ale chladným létem. Ochlazení je pozvolné a vede k postupnému přibývání ledovců, vysušení klimatu a komplexním změnám podnebí na celé Zemi.

Na průběh celého cyklu má navíc vliv koncentrace skleníkových plynů, aktivita slunce, katastrofické události a další faktory včetně živých organismů, takže žádné dvě doby ledové nebo meziledové nejsou úplně stejné. Přesto je nápadné, že "naše" doba meziledová trvá nějak podezřele dlouho. Blížíme se minimu ozáření severní polokoule a přitom nepozorujeme žádné známky ochlazení. Navzdory řadě odhadů i počítačových modelů – podle některých tu dokonce už doba ledová měla být!

Může za všechno jen člověk se svým vypouštěním oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů? Možná, ale jak to, že potom dobu ledovou nespustilo žádné z výrazných ochlazení před nástupem průmyslové revoluce? Vždyť v 16. století při tzv. malé době ledové pravidelně zamrzala Vltava, Holanďané mohli bruslit na svých kanálech a obyvatelé Alp s hrůzou sledovali nárůst horských ledovců. Máme vůbec na klima výraznější vliv? Nebo snad člověk ovlivňoval klima odjakživa?

Celé věci se na zoubek podívali tři němečtí klimatologové. Porovnali dnešní dobu meziledovou s nejpodobnějšími obdobími v minulosti a pomocí nabitých poznatků kalibrovali svůj pokročilý počítačový model vývoje klimatu. Došli k závěru, že i bez přispění lidí by byla současná doba meziledová neobvykle dlouhá. Sešlo se hned několik příhodných podmínek – vlivy Milankovičových cyklů se mezi sebou do značné míry kompenzují a přirozené koncentrace oxidu uhličitého jsou spíše vyšší. Pokud by se lišily jen o sedminu, ledovce by dávno pokrývaly značné části severní polokoule.

Takhle ovšem doba ledová nepřijde přinejmenším několik desítek tisíc let. Přispěním člověka se tento termín posouvá ještě dál do budoucnosti – pokud neustane s vypouštěním skleníkových plynů, doba ledová pravděpodobně nepřijde ještě sto tisíc let.

Zůstává otázkou, zda máme jen štěstí, nebo jsme se o prodloužení příznivých podmínek nějak sami zasloužili. Těžko říct. Lidstvo pravděpodobně ovlivňuje planetární ekosystém tisíce let. Stále ovšem není jasné, jak významné byly jeho zásahy před příchodem průmyslové revoluce. Za mimořádnou délku současné doby meziledové tak nejspíše může souhra řady faktorů, mezi nimiž hraje lidstvo nezanedbatelnou roli. Podmínky pozemského klimatu se měnilo, mění a budou měnit a lidské zásahy nemusí být vždy negativní.

Zdroj: A Ganopolski, R Winkelmann & HJ Schellnhuber (2016): Critical insolation – CO2 relation for diagnosing past and future glacial inception. Nature 529(7585), str. 200-203.

Tagy: zvířata a příroda věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí

Zdroje: Vlastní