Zoologové u nich tradičně rozlišují až jedenáct poddruhů. Většina z nich se shodne přinejmenším na devíti. Rozdíly mezi nimi, zejména co se týče stavby žiraf, jejich tělních kreseb a dalších vlastností, jsou ovšem prchavé.

Moderní metody molekulární biologie nám ale naštěstí dávají celou paletu možností, jak příbuznost různých žirafích populací otestovat na genetických datech. První výsledky jsou opravdu překvapivé – populace žiraf je výrazně strukturovaná a s největší pravděpodobností sestává ze čtyř oddělených druhů, jejichž jedinci se mezi sebou nekříží.

Mezinárodní tým výzkumníků z Namibie, Německa a Spojených států nejprve shromáždil potřebná data od živých žiraf. Badatelům se podařilo získat vzorky od téměř dvou stovek zvířat reprezentujících všechny dosud navržené poddruhy. To se na první pohled může zdát celkem nezajímavé, ale ve skutečnosti šlo o svým rozsahem nebývalý počin – autoři studie a jejich spolupracovníci z Nadace pro ochranu žiraf (Giraffe Conservation Foundation) museli pročesat subsaharskou Afriku z východu na západ a ze severu na jih.

Už celkové výsledky vykázaly velké genetické rozdíly mezi různými žirafími populacemi, které jsou charakteristické pro odlišné druhy.

Počítačová analýza následně vypočítala, že tyto "druhy", jejichž jedinci se mezi sebou prakticky nekříží, jsou nejméně čtyři: Jižní skupina zahrnující žirafy z Jihoafrické republiky a Angoly, skupina zahrnující žirafu masajskou, do níž spadá i žirafa thomicroftova, skupina sestávající ze žirafy síťované a severní skupina zahrnující západoafrický, kordofanský a núbijský poddruh žirafy.

Odhad, před jakou dobou se oddělila evoluční linie žirafovitých od ostatních přežvýkavých sudokopytníků, také není bez zajímavosti. Mělo k tomu dojít před necelými 30 miliony let, což původ žirafovitých odsouvá o něco více do minulosti.

Vztahy jednotlivých poddruhů v rámci nově objevených "druhů" příliš nepřejí tradičně identifikovaným skupinám. Mezi jihoafrickými a angolskými žirafami například lze vysledovat jisté genetické rozdíly, i když nejsou příliš výrazné.

Analyzované žirafy núbijské byly ovšem nejblíže příbuzné buď kordofanským, nebo Rothschildovým, a tak zřejmě geneticky vymezený poddruh vůbec nevytvářejí. Podobně i žirafa thomicroftova spadá z genetického hlediska mezi žirafy masajské a není důvod ji vyčleňovat do separátního poddruhu. Ostatní tradiční poddruhy v rámci nově objevených "druhů" zřejmě odlišné linie opravdu vytvářejí.

K čemu je to všechno dobré? Důležité jsou nejen získané teoretické poznatky, ať už o populační struktuře obecně nebo populacích žiraf a jejich evoluci konkrétně. Dobré porozumění vztahům jednotlivých skupin žiraf je nezbytné i pro jejich efektivní ochranu a zachování genetické variability.