Po desetiletích archeologických mezer — období, kdy se vědci domnívali, že vnitrozemí Arábie bylo opuštěné během ultrasušného stadia — přichází průlomové objevy. Podle článku v Tech Explorist mezinárodní tým objevil přes 60 panelů s 176 rytinami ve třech lokalitách u hranice pouště Nefúd: Jebel Arnaan, Jebel Mleiha a Jebel Misma. Tyto rytiny zahrnují zvířata jako velbloudi, kamzíci, gazely, divocí koně a aurochové — některé až v životní velikosti přes 3 metry.

Radiometrické i sedimentiální testy naznačují, že oblast v době rytin zažívala návrat vodních toků a jezírek, která umožnila existenci těchto komunit.. Tato změna klimatu následovala po konečné fázi posledního glaciálu, kdy byla Arábie extrémně suchá. Výzkumníci soudí, že rytiny nebyly náhodné – měly funkci směrových značek, ukazujících na vodní zdroje, trasy pohybu či územní hranice.

Dr. Maria Guagnin z institutu Max Planck, vedoucí výzkumného týmu, uvedla, že „tyto velké rytiny nejsou jen umění — pravděpodobně prohlašovaly přítomnost, přístup a kulturní identitu“. Její kolegyně Dr. Ceri Shipton dodává, že skalní kresby vyznačovaly směry k vodě a migrační šlápoty, a mohly zprostředkovat mezigenerační paměť skupiny.

Nepodceňujme ale monumentálnost těchto děl — v lokalitách Jebel Mleiha a Arnaan byly rytiny vytesány přímo na obřích skalních stěnách až do výšky 39 metrů, nikoliv skryty v jeskyních či štěrbinách. Některé části panelů byly tak přístupné výškově obtížně — autoři museli vytesávat detaily z úzkých převisů nebo šikmých skalních výšvihů.

Kromě rytin tým nalezl nástroje, ozdoby a pigmenty — například kamenné šipky typu El Khiam a Helwan, zelené pigmenty a drobné korálkové perly (dentalium) — což naznačuje propojení těchto skupin s ranými neolitickými kulturami v Levantu. Tyto artefakty svědčí o sítích výměny, které překračovaly značné vzdálenosti, i ve vyprahlém pouštním prostředí.

Objev přináší zásadní revizi archeologického poznání regionu: zatímco předchozí prameny naznačovaly v období mezi cca 25 000 až 10 000 př. n. l. minimální osídlení severní Arábie, nový výzkum ukazuje, že lidé zde přežívali i v období přechodu klimatických extrémů. Jak uvádí LiveScience, rytiny dokazují, že lidé byli aktivní v poušti počátkem holocénu i dříve, a to v náročných podmínkách.

Nejsme daleko od interpretací, že tento kamenný snímek je ekvivalentem prvního kalendáře nebo mapy pro starobylé tvůrce. V kontextu jiných studií skalního umění existují teorie o předhistorických astronomických znalostech, jako v dílech spojených s evropským paleolitem, kde některé zvířecí symboly působily jako zodiacální značky. I když to neznamená přímou paralelu, otevírá to možnost, že rytiny mohly nést vícvrstevný význam — geografický, kulturní a astronomický.

Pro badatele je nová výzva: zjistit, jak dlouho byly tyto rytiny v aktivním užívání, jak se proměňovaly v čase, a zda se dají propojit s kolektivní historií regionu. Musí být analyzovány sedimenty pod rytinami, další vrstvy, možná překrytí znaků. Pokud se objeví překrývané rytiny, mohlo by to umožnit sledovat vývoj symboliky v časové ose.

Dalším směrem je geochemická analýza pigmentů a porovnání s materiály z Levantu nebo severní Afriky. To by mohlo objasnit, zda byly některé materiály importovány nebo zda existovaly kulturní kontakty přes poušť.

Z historického hlediska má tento projekt důsledky pro pochopení adaptability člověka: jak se lidé vyrovnávali s extrémním suchem, přechody klimatu, migrací a proměnou krajiny. Ukazuje to, že poušť nebyla neprostupnou bariérou, ale prostorem s cestami, zdroji i kulturními vazbami.

Z hlediska kulturní identity a paměti pak může jít o důkaz, že lidé v této oblasti měli pojem o území, migracích nebo symbolickém dědictví — že kresbou v kameni chtěli zanechat poselství budoucím generacím.

Objevení 12 000 let starých monumentálních skalních rytin v severní Arábii otřásá paradigmatem, že tam nikoho tehdy nebylo. Tyto výtvory jsou nejen uměleckým výrazem, ale i prastarou mapou, archivem migračních tras a vodních zdrojů, dokladem propojení s širšími kulturami. Jsou to tiché hlasy z kamene, které volají z hlubin času.