Počet sebevražd neroste jen v civilní sféře, ale i v armádách po celém světě. Této problematice se teď v článku zveřejněném serverem The Conversation věnovala americkým pohledem April Smithová z Universita Auburn.

Vojáci nastupující do služby nebo přímo na zahraniční mise dobře vědí, že mohou při plnění svých úkolů přijít o život. Už ale nepřemýšlejí nad tím, že mohou zemřít až po splnění svých závazků dobrovolně vlastní rukou.

Sebevraždy v armádě jsou problém všude ve světě, my však zůstaneme v USA, kde se vedou záznamy o mentálním zdraví a počtu sebevražd mezi členy aktivní služby i veterány od 11. září. Míra sebevražd je mezi nimi na historickém maximu.

Hlavně v posledních pěti letech se zvyšovala znepokojivým tempem, varovala před rokem charitativní organizace USO zaměřená na pomoc vojákům s jejich rodinami. Některé složky ozbrojených sil zažily nejvyšší míru sebevražd od doby před druhou světovou válkou.

Studie z roku 2021 zjistila, že se od 11. září samo zabilo 30 177 členů aktivní služby i veteránů ve srovnání se 7 057 vojáky padlými v boji ve stejném období. To znamená, že míra sebevražd je čtyřnásobná oproti úmrtím během plnění misí.

Příčiny mohou být různé a vysvětlila je právě Smithová. Veteráni s bojovými zkušenostmi často trpí psychickými problémy, hlavně posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), která mnohdy končí sebevraždou. V případě členů aktivní služby je to složitější.

Rizikové faktory

Docentka psychologických věd napsala, že sloužící vojáci i veteráni mají snížený strach ze smrti a práh bolesti. Jsou navíc obeznámeni s užíváním vysoce smrtících prostředků, jako jsou střelné zbraně. Mají tedy predispozice k sebevraždě.

Vojáci v aktivní službě jsou často pod stresem, mají problémy ve vztazích, trpí na osamělost, traumata anebo zranění a s nimi související chronické bolesti. Další překážku pro ně může představovat přechod do civilního života.

Smithová provedla průzkum mezi 92 sloužícími vojáky. Měli popsat pohnutky k sebevražedným myšlenkám. Řada z nich zmínila například pocit neefektivity nebo to, že si připadají pro ostatní jako přítěž. Často zazněl i pocit nesounáležitosti.

V případě sloužících vojáků i veteránů je podle výzkumnice problém i celkový pocit odpojení od okolí. Výsledky jejího průzkumu tedy předkládají návod na snížení rizik sebevražd u obou skupin. Důležité jsou také podmínky pro členy aktivní služby.

Řada z nich si stěžuje na nerovnováhu mezi počtem náročných úkolů a volným časem. K jejich dokončení navíc nemají dostatek zdrojů ani nástrojů. Nemají čas na sebe ani na své rodiny. To jsou ale věci, které lze změnit.