Vesmír je tajemné místo. Nevíme, proč existuje. Co když ho záměrně vytvořila inteligentní entita? A existuje nějaký způsob, jak bychom to mohli zjistit?

Na tyto otázky se snaží odpovídat také vědci, mezi nimi astronom Michael Hippke z observatoře v německém Sonnebergu.

Na vesmírném billboardu

Stvořitel, chcete-li bůh, by nemusel vypadat tak, jak si ho mnozí lidé představují – jako všemocná ezoterická bytost. Pod tímto pojmem si můžeme představit třeba hypotetickou vyspělou civilizaci, která kdysi vdechla život našemu vesmíru.

V roce 2006 formulovala tuto hypotézu dvojice amerických astrofyziků Steve Hsu a Anthony Zee ve studii publikované ve vědeckém žurnálu Modern Physics Letters A.

Studie předkládala možnost, že bytosti ve starém vesmíru, jenž existoval před Velkým třeskem, který zrodil nový vesmír, mohly jeho obyvatelům předat vzkaz přes mikrovlnné (reliktní) záření. Do tohoto vesmírného billboardu mohly vetknout tisíce bitů informací.

Mikrovlnné záření je přímým otiskem raného vesmíru a vlastně jednou z indicií Velkého třesku. Pokud by ale Velký třesk byl vyvolán uměle, třeba nějakou extrémně pokročilou civilizací, bylo by možné do struktury tohoto záření přenést nějaký kód, upozorňují vědci ve zmíněné studii.

Zní to jako zápletka ze seriálu Hvězdná brána: Hluboký vesmír. V Hvězdné bráně se na pozadí mikrovlnného záření skutečně inteligentní signál najít podařilo. Hippke, který se o to inspirován zmíněnými Američany pokusil, však neuspěl.

Letící Planckova observatoř, která mapovala mikrovlnné záření vesmíru. | zdroj: Profimedia

Německý výzkumník hledal signál v rozdílech teploty mikrovlnného záření, které zaznamenal Planckův satelit. Rozdíly převedl na binární kód, v němž by libovolná pravidelnost brzy vyšla najevo. Zjistil však, že mikrovlnné záření má charakter zcela nahodilého šumu.

„V bitovém proudu jsem nenalezl žádný vzkaz,“ Hippke píše ve studii publikované na serveru arXiv.

Ztracená depeše

Astronom upozorňuje, že mikrovlnné záření není přímým otiskem z okamžiku Velkého třesku, ale až z momentu ochlazení vesmíru na teplotu kolem tří tisíc kelvinů (2726 stupňů Celsia). To znamená, že záření pochází zřejmě až z období 379 tisíc let po Velkém třesku.

V délce celého vesmíru je to titěrný okamžik, ale podle Hippkeho mohl způsobit, že se depeše mezi Velkým třeskem a ochladnutím vesmíru ztratila.

Co hůř, podoba mikrovlnného záření se do určité míry mění podle pozice pozorovatele ve vesmíru. Z optiky jiné galaxie má strukturu odlišnou. Z naší pozice část oblohy zastiňuje například centrum Mléčné dráhy.

Hippke proto navrhuje opravu: Do mikrovlnného záření je možné vetknout jen na 500 bitů informací s devadesátiprocentní přesností, a kolem dalších 500 bitů s pouze šedesátiprocentní přesností.  

Takovým závěrem se však pravděpodobnost, že by jeden vesmír mohl druhému cokoliv sdělit přes mikrovlnné záření, výrazně snižuje. A to je pro všechny záhadology špatná zpráva.