Pavouci si v lidské mysli vysloužili nejednu noční můru – jejich dlouhé nohy, tiché pohyby a schopnost překvapit v těch nejméně vhodných chvílích jsou dostatečně nepříjemné pro mnohé z nás. Jenže jak upozorňuje IFLScience, existují případy, kdy je pavouk tím, kdo se stává obětí – a to obětí ne zcela obyčejného predátora.

V přírodě se vyskytují parazité, kteří používají pavouky jako živé inkubátory. Po nakladení vajíček se uvnitř těla pavouka vyvíjí larvy, které čerpají živiny přímo z jeho tělesných tkání. Až do okamžiku, kdy je čas dostat se ven – obvykle skrze tělo hostitele, který tento proces nepřežije.

Tichý vetřelec

Jedním z takových parazitů je například Cryptocheilus bicolor, druh parazitické vosy, který klade vajíčka přímo do těla pavouka. Po vylíhnutí se larva živí zevnitř – nejprve méně důležitými tkáněmi, aby udržela pavouka co nejdéle naživu. Vosa tak zajišťuje čerstvý přísun potravy, dokud larva není připravena opustit hostitele.

Stejně znepokojivý je i vztah některých druhů hub rodu Cordyceps, které dokážou infikovat nervovou soustavu hmyzu, včetně pavouků. Infikovaný pavouk pak často změní své chování – například začne šplhat do výšky, kam by normálně nešel. Tam se přichytí a hyne. Houbové tělo poté vyrůstá z mrtvého pavouka jako biologický trojzubec, připravený šířit spory dál.

 Biologický horor v přímém přenosu

Z vědeckého pohledu jsou tyto případy fascinující ukázkou biologické manipulace a parazitismu. Místo přímého útoku využívají parazité svého hostitele jako zdroj živin, úkryt i dopravní prostředek, často za cenu jeho života. Tento způsob přežití je běžnější, než by se mohlo zdát – a netýká se jen pavouků, ale i mravenců, housenek či kobylek.

„Je to krutý, ale velmi účinný způsob, jak zefektivnit vývoj parazita,“ říká entomoložka Dr. Heather Campbell, která studuje vztahy mezi hmyzem a parazity.

 Co to znamená pro lidi?

Dobrou zprávou je, že většina těchto parazitů je úzce specializovaná – což znamená, že nepředstavují hrozbu pro člověka. Neexistuje důkaz, že by podobný scénář mohl postihnout člověka, přestože filmy jako Vetřelec tuto představu zpopularizovaly.

Přesto je užitečné tyto případy znát – ukazují, jak rozmanitá a drsná je evoluce, a jak i na mikroskopické úrovni probíhá neustálý boj o přežití. V tomto světě pavouk není predátor, ale prostředek. A příroda tím znovu dokazuje, že dokáže být vynalézavější než jakýkoli hororový scénárista.

 Shrnutí:

• Některé druhy parazitických vos a hub používají pavouky jako živé inkubátory

• Larvy nebo mycelium se živí hostitelem zevnitř a nakonec ho zabijí

• Tyto formy parazitismu jsou běžné u hmyzu, ale člověka se netýkají

• Jde o extrémní, ale dokonale fungující přírodní strategii přežití