Výzkumníci provedli pokus na skupině 60 dobrovolníků, kterým pustili dva filmové dojáky – Život je krásný a Hačikó - příběh psa s Richardem Gerem v hlavní roli. Hned po skončení projekce pak účastníky požádali, aby popsali, jak se cítí.

Oba filmy probrečelo 28 lidí a naopak 32 diváků neuronilo ani slzu. Právě druhým jmenovaným se nálada po zhlédnutí filmů vůbec nezměnila. Naopak u těch, kteří filmy proslzeli, se navzdory počáteční smutné náladě po 90 minutách objevily silné pocity štěstí.

 "Po zhoršení nálady a následujícím pláči trvá nějaký čas, než jsme schopni si emoce opět srovnat, nebo náladu dokonce ještě zlepšit," vysvětluje hlavní autor průzkumu Asmir Gracanin z Tilburské univerzity.

Lidé jsou jediným živočišným druhem, který je schopen pláče vyvolaného emocemi. O jeho funkci toho ale zatím moc nevíme. Zatímco někteří vědci ho vnímají jako jistý druh volání o pomoc, jiní věří, že jeho hlavním úkolem je zmírnit emoce nebo dokonce zbavit tělo toxinů.

Předchozí studie přinesly protichůdné výsledky. Lidé v nich nejčastěji uvádí, že jim pláč poskytuje emocionální úlevu a zlepšuje náladu. Jenže se zároveň ukázalo, že krátce po zhlédnutí emotivního filmu se lidem naopak nálada zhorší.

Nizozemský tým se proto nezaměřil jen na okamžitou reakci těla, ale i na to, jak se pláč na náladě projeví po delším čase.

Podle Gracanina je tedy vysvětlení poměrně jednoduché: Lidé mají s odstupem času pocit, že se jim zlepšila nálada hlavně proto, že se krátce po probrečeném filmu cítili pod psa. Ještě lepší náladu pak lidé, kteří zároveň uvádějí, že jim pláč přináší úlevu.