Obor neurovědy se většinou zabývá mozkovou aktivitou jednotlivce. „Abychom však pochopili, jak mozek činí rozhodnutí při interakci s jinými lidmi, je třeba použít metodu zvanou hyperskenování,“ vysvětlili odborníci v článku.

Jedná se o metodu, s jejíž pomocí mohou neurovědci zaznamenávat mozkovou aktivitu dvou nebo více osob zároveň, zatímco spolu interagují.

Dosavadní výzkumy tímto způsobem zkoumaly především spolupráci. Během ní se nejvíce vyplatí předvídatelnost. „Nás ale zajímalo rozhodování v soutěži, kde naopak může být výhodnější nepředvídatelnost. Například právě ve hře kámen, nůžky, papír,“ napsali v článku odborníci, kteří spolu nechali hrát dvojice tuto jednoduchou hru. Páry proti sobě odehrály 480 kol a celkem se odehrálo 15 tisíc kol.

Závislost na minulosti škodí přítomnosti

Výsledky? Přestože se jako výhodnou strategií jevila náhodnost, většina hráčů volila předpojatost. Více než polovina z nich preferovala „kámen“, následoval „papír“ a nejméně oblíbené byly „nůžky“. Účastníci se navíc vyhýbali opakování volby.

Vědci dokázali v mozkových datech přečíst tah hráčů ještě předtím, než ho učinili. „To znamená, že jsme mohli sledovat proces rozhodování mozku v reálném čase,“ vysvětlili experti. „Našli jsme v mozku nejen informaci o nadcházejícím rozhodnutí, ale také o tom, co se stalo v předchozí hře. Mozek měl informace jak o předchozím tahu hráče, tak o tahu soupeře během rozhodování.“

To znamená, že při rozhodování o našem dalším tahu používáme informace o tom, co si zvolil protihráč v předchozím kole. „Nemůžeme si pomoci. Vždycky se snažíme odhadnout, co bude dál podle toho, jak to bylo předtím,“ píšou vědci.

Pokud se člověk snaží být nepředvídatelný a chce zvýšit své šance, spoléhat se na minulé výsledky není podle nich správná cesta. Pouze mozky poražených obsahovaly informace o předchozích kolech, nikoli mozky vítězů.

Přehnaná závislost na minulosti zhoršuje strategii v přítomnosti. Jinými slovy, lidé pohlcení minulostí snižují šance na úspěšnost v přítomnosti.