U pobřeží jihozápadní Anglie překvapil zkušené rybáře nečekaný úlovek. U cornwallského pobřeží chytili vrakouna atlantského (Polyprion americanus), extrémně vzácnou hlubokomořskou rybu, jež se běžně zdržuje stovky metrů pod hladinou a může se dožít až sta let.

Dlouhé roky vycházely bilanční rovnice oceánského plastu špatně: do moří podle odhadů proudí mnohonásobně víc odpadu, než kolik vědci nacházeli na hladině. Kam se zbytek ztrácí? Nová studie ukazuje na nenápadný, ale nesmírně účinný proces: kombinaci pomalého rozpadu plovoucího plastu a jeho „nalepování“ na tzv. mořský sníh. Výsledkem je přírodní dopravník, který roznáší plastové drobky z hladiny až do hlubokomořských sedimentů – a udržuje oceán znečištěný ještě dlouho poté, co bychom teoreticky přestali odpad do vody házet.

Po staletí byl mýtem, jenž děsil námořníky. I ostřílení muži se před ním třásli strachy a báli se vyplout na moře. Vědci v posledních letech zjišťují, že mýtický Kraken může mít skutečný biologický základ. Seznamte se s Architeuthis dux, obrovitým hlavonožcem, který zřejmě dal vzniknout hrůzostrašné legendě.

Ve sci-fi filmech se často setkáváme s klišé kosmické lodi ztracené ve vesmíru. Ale co když se ztratí v oceánu?

Spánek je nezbytný pro přežití téměř všech živočichů – ale jak si ho mohou dovolit velryby, které musí neustále vnímat okolí a vynořovat se pro vzduch? Odpověď je fascinující: velryby spí jen napůl. Jedna hemisféra mozku bdí, zatímco druhá odpočívá. Tento trik jim umožňuje přežít v oceánu, kde spánek znamená riziko.

Lidé přistáli na Měsíci, vyslali sondy za hranice Sluneční soustavy a digitalizovali celý povrch Marsu. Ale přesto zůstává jeden z nejbližších světů takřka neprobádaný: oceánské dno. Nový rozbor dat ukazuje, že lidé na vlastní oči viděli jen zlomek mořského dna, a to doslova – 0,001 %.