Havajský Kauai je čtvrtým největším ostrovem a Marlene ho poprvé navštívila zkraje devadesátých let. Tehdy se ještě v tamní trávě cvrkalo ostošest, ale s každou další návštěvou cvrkot ubýval na síle a od roku 2003 vládlo na ostrově zlověstné ticho.

Selský rozum by napovídal, že cvrčci tu z nějakého důvodu vymřeli, ale opak byl pravdou: světlo baterky odhalovalo, že cvrčci tu jsou, jenom bůhvíproč přestali cvrkat. S bůhvíproč se ale žádný vědec jen tak nespokojí, takže Marlene popadla nástroje a podívala se těm malým potvůrkám na zoubek, nebo lépe řečeno na křidélka.

zdroj: The Naturalist on the River Amazons

Co zjistila? Že zakřivení jednotlivých částí, které u klasického cvrčka drhnou o sebe a produkují dobře známý cvrkot, je u havajských exemplářů odlišné. Kdo za to může? Starý dobrý přirozený výběr.

Po tamních cvrčcích totiž pase parazitická moucha, která se orientuje právě podle jejich cvrkotu. Do nebohých chuděrů pak naklade vajíčka a nechutný zbytek si domyslete. Tahle bestie havajskou cvrččí populaci málem vyhubila, ale přežilo pár podivínů: těch, co z důvodu genetické mutace narostli se zakřivenými křídly a necvrkali.

O zbytek už se postarala evoluce, v tomhle případě tzv. rapidní: během několika málo generací tradiční cvrčci vymizeli a rozšířila se jejich odhlučněná varianta. Jestli patříte mezi chronické odpůrce nočního cvrkání, máte o důvod víc navštívit Havaj.