Příroda by si jistě nějak poradila i bez nich, ale o našich lánech hospodářských plodin se to s takovou jistotou říct nedá. V posledních letech navíc včely vymírají dříve nezvyklým tempem a v některých zemích se tento trend dokonce zrychluje.

Na důvodech se odborníci neshodnou. Zatímco někteří přísahají na parazity (zejména roztoče, houby, bakterie a viry) a jejich nové invazní druhy, jiní dávají vinu nadměrnému použití pesticidů, znečištění přírody nebo změně klimatu.

Další upozorňují na nevhodný způsob chovu včel. Po úspěšném včelstvu, často takovém, které vyhrálo v nějaké soutěži, touží všichni včelaři. Nakoupí tedy potomky „vítězů“ a nahradí jimi různorodá a po dlouhé roky chovaná včelstva v širém okolí – včelstva, která byla dobře přizpůsobená místním podmínkám a byla odolná k jiným parazitům.

Velmi pravděpodobně se ale všechny tyto neblahé vlivy sčítají. Geneticky jednotvárná včelstva jsou náchylná ke stejným parazitům, kteří se mezi nimi šíří jako lesní požár, zatímco jsou oslabena nepříznivými vlivy okolí.

Jedna z jejich největších metel, mikroskopická houba Nosema ceranae, navíc podle nejnovějšího výzkumu dokáže bez větších problémů nakazit i včelí larvy. Donedávna se mělo za to, že se může přenášet jen mezi dospělými včelami, avšak nová studie potvrdila dřívější náznaky a potvrdila obavy plynoucí ze studia příbuzného druhu, parazita čmeláků.

Nosemy se vyvíjejí uvnitř buněk včelího střeva. Nakažení jedinci jsou méně výkonní, dožívají se kratšího věku a spotřebují více potravy, což oslabuje celé včelstvo. Parazit vypouští tisíce spor, které se při čištění dostanou včelám na kusadla a ty při krmení nakazí další jedince.

Larvám sice houba neškodí tolik jako dospělcům, ale přesto pro ně představuje jasnou zátěž. Často možná poslední ránu pro churavějící včelstvo.