Dobytí ráje vzhůru nohama. Přišli první Američané z Austrálie?
30. 7. 2015 – 15:30 | Člověk | Jan Toman | Diskuze:
Průzkumník se celé dny prodíral neprostupnou džunglí. Stružky potu zalívaly jeho šikmé oči. Toužebně zavzpomínal na legendy o mrazivé domovině. On sám led v životě neviděl, ale zbytky jeho koženého oděvu dávaly tušit, že na vyprávění možná něco bude.
Rozhrnul křoví a najednou se mu otevřel pohled na malou vesnici. Zaraženě vykulil oči. Na cizí kmen nenarazili už měsíce, tahle země měla být panenskou pustinou. Ještě víc ho ale překvapilo, když na něj z okolního podrostu namířili oštěpy černí tmavoocí ozbrojenci.
Tak nějak mohlo vypadat setkání prvních amerických kolonistů. Není žádným tajemstvím, že obě Ameriky byly osídleny nejpozději ze všech obydlených kontinentů. Stejně tak je téměř jisté, že předkové dnešních indiánů přišli do Nového světa před 15 až 20 tisíci lety z Asie.
Hladina oceánů se během doby ledové nacházela hluboko pod dnešním stavem a Beringova úžina, oddělující východní cíp Asie od Aljašky, nebyla mořským průlivem, ale širokým suchozemským mostem spojujícím oba kontinenty. Původní obyvatelé obou Amerik jsou navíc tělesnou stavbou i geneticky podobní obyvatelům východní a střední Sibiře.
V celém příběhu ale hapruje jedna věc. V Jižní Americe byly nalezeny kosterní pozůstatky nápadně podobné původním obyvatelům Austrálie, Melanésie a některých ostrovů jihovýchodní Asie. Nemohli Ameriku první osídlit kolonizátoři z australské oblasti, které později „převálcovali“ úspěšnější Sibiřané?
Překvapivě jasné potvrzení této domněnky přinesla rozsáhlá genetická studie publikovaná v časopise Nature. Výzkumníci museli nejprve vybrat kmeny nezatížené příměsí genů Kolumbových následovníků, afrických otroků a dalších „náplav“.
V rámci složitých analýz poté zvážili odlišnosti mezi těmito kmeny a ostatními příslušníky lidského rodu a potvrdili, že příslušníci izolovaných amazonských kmenů Suruí, Karitiana a Xavente sdílí malé, ale průkazné genetické podobnosti s obyvateli australské oblasti.
Hypotetické australské předky těchto kmenů nazvali „populací Y“, podle tamního výrazu Ypykuéra – předek. Není bez zajímavosti, že se tato populace přes nepopiratelnou příbuznost dost odlišovala i od dnešních austrálců, a je tedy možné, že k jejich rozdělení došlu před velmi dlouhou dobou.
Příběh ale nekončí. Téměř ve stejnou dobu byla publikována srovnatelná studie od konkurenčního týmu v časopisu Science, která žádnou zvláštní příbuznost mezi obyvateli australské oblasti a jihoamerickými indiány neobjevila!
Studie sice vycházely z různých genetických zdrojů a používaly odlišné metody, ale i tak je zajímavé, že došly k naprosto odlišným závěrům. Bude proto velice zajímavé sledovat další výzkum v tomto oboru.
Zdroj: P Skoglund, S Mallick, MC Bortolini, N Chennagiri, T Hünemeier, ML Petzl-Erler, FM Salzano, N Patterson & D Reich (2015): Genetic evidence for two founding populations of the Americas. Nature early access.
M Raghavan, M Steinrücken, K Harris, S Schiffels, S Rasmussen, M DeGiorgio,… & CP Zollikofer (2015): Genomic evidence for the Pleistocene and recent population history of Native Americans. Science xpress.