Paleobiologové z Bristolské univerzity naskenovali 18 lebek dinosaurů a vytvořili 3D modely simulující kousnutí každého z nich. Cílem bylo zjistit, jakým způsobem děsiví teropodi zpracovávali svou kořist.

Člověk si představí, že síla čelistí bude souviset s celkovou velikostí a váhou těla. V případě dinosaurů to platilo jen částečně. Ve skutečnosti to bylo trochu složitější.

Specializace u dravců

Tyrannosaurus rex měl čelisti uzpůsobené k drcení kořisti ohromnou silou jako dnešní krokodýli. Takový Allosaurus (menší a rychlejší teropod) však disponoval slabšími čelistmi, s jejichž pomocí vysekával z kořisti maso podobným způsobem jako varani komodští, tvrdí odborníci.

„Tyranosauridi jako T. rex měli lebky optimalizované pro vysokou sílu kousnutí za cenu vyššího namáhání,“ uvedl paleontolog Andre Rowe. „Ale u některých jiných obrů, jako byl Giganotosaurus, jsme vypočítali vzorce stresu, které naznačují relativně slabší kousnutí,“ dodal.

„Tato biomechanická rozmanitost naznačuje, že ekosystémy dinosaurů podporovaly širší škálu ekologií obřích masožravců, než si často myslíme, s menší konkurencí a větší specializací,“ uzavřel.