Když dinosauři před miliony let kráčeli po vlhké půdě, zanechali za sebou něco víc než jen prach minulosti – otisky, které se staly okny do dávného světa. Jak se však tyto křehké stopy dokázaly proměnit ve fosilie a přetrvat geologické věky? Odpověď leží v unikátním procesu fosilizace a ve zvláštních podmínkách, které je musely chránit po celé milióny let.

Vědci objevili nový druh megaraptora –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Joaquinraptor casali. Šlo o děsivého predátora na vrcholu potravního řetězce. 

Tyrannosaurus rex (dále jen T. rex) mohl být největším suchozemským tvorem v dějinách. Dorůstal délky přes dvanáct metrů, měl krátkou hlavu vybavenou drtivými čelistmi a drobné přední končetiny se dvěma prsty, jejichž význam zůstává předmětem debat. Většinu života však tento obávaný predátor neprožil ve svých maximálních rozměrech, zjistila nová studie. 

Zhruba před 70 miliony let lovil dinosaury na území dnešní Argentiny hypermasožravec podobný krokodýlovi. Mocné čelisti měl osázené zuby velikostí srovnatelnými s těmi od T. rexe, kořist dokázal jediným skusem rozpůlit vedví.

Někteří dinosauři svou kořist rozdrtili v mocných čelistech, zatímco jiní z ní vysekávali maso ostrými zuby. Nová studie 18 druhů masožravých teropodů ukázala odlišnosti v tom, jakým způsobem žvýkali a zpracovávali potravu.

V populární kultuře je dlouho zažitá představa bleskurychlých dinosaurů, třeba velociraptora, běžících rychlostí až 64 kilometrů v hodině. Nová studie britských vědců však ukázala něco jiného. Rychlost dinosaurů jsme nadhodnocovali.