Američtí a britští vědci ve dvou oddělených studiích publikovaných v časopisu Current Biology naznačují, že jeden druh podivné „kráčející“ ryby žijící v tropických mořích po celém světě může pomoci objasnit vývoj vzpřímené chůze u našich předků před šesti miliony let.

Štítník červený je opravdu zvláštní ryba. Má celkem šest struktur podobných nohám (na každém boku tři), které používá k pohybu po mořském dně nebo k vyhrabávání kořisti. Ačkoli vypadají jako končetiny, nejsou jimi.

Jde spíše o prodloužení ploutví po obou stranách trupu těchto ryb. Vědci ze Stanfordovy univerzity ve spolupráci s experty z Harvardu nedávno zjistili, že růst těchto struktur pohání stejné geny, které souvisejí s vývojem našich končetin.

Jinými slovy, hrály roli ve vývoji člověka ke vzpřímené chůzi. „Suchozemští živočichové se vyvinuli z předků ryb, takže nějaký vztah mezi lidskými končetinami a rybími ploutvemi není tak překvapivý,“ tvrdí vědec David Kingsley.

Nové zjištění nám může pomoci tento vývoj lépe pochopit. „Potěšilo nás vidět, že geny zodpovědné za vývoj některých částí ploutví u štítníků, jsou také geny řídící růst některých kostí u lidí,“ uvedl profesor ze Stanfordovy univerzity.

Podmořská degustace

Naši předci si vyvinuli vzpřímenou chůzi pro život a pohyb na souši. U štítníka červeného se zase vyvinul jedinečný trup, aby se přizpůsobil životu na dně oceánu. „V obou případech evoluce vyžadovala změny kosterních struktur,“ vysvětlil Kingsley.

Podle něj se u této ryby muselo změnit i rozložení svalové hmoty a vyvinout lepší senzorická a motorická kontrola. Autoři studie ale upozorňují, že i přes roli stejných genů vypadal vývoj u štítníků a našich předků samozřejmě úplně jinak.

To není podle listu The Independent jediná zajímavost kolem štítníkovitých. Vědci se je rozhodli studovat, neboť si všimli, že některé druhy jsou často při vyhledávání potravy následované jinými rybami. Jsou totiž velice efektivní ve vyhledávání potravy.

Druh štítnikovitého zvaný Prionotus carolinus používá tyto „končetiny“ i jako detektory potravy (většinou drobných korýšů) a jazyky k jejímu ochutnávání. Na svých koncích jsou totiž struktury vybaveny senzory, takzvanými papily.

Tyto drobné výčnělky fungují jako chuťové pohárky v našem jazyku. Tudíž u těchto ryb vyrostly struktury díky genům, které sehrály roli ve vývoji vzpřímené chůze u našich předků, ale u P. carolinus se navíc vyvinuly tak, že ryby ochutnávají potravu podobně jako my jazykem.