U ADHD většinou slyšíme o potížích – rozptýlení, neklid, impulsivita. Ale v posledních letech se vědci snaží ukázat, že některé vlastnosti ADHD mohou být nejen výzvou, ale i výhodou, zejména zvědavost spojující impulzivitu a touhu po poznání – tzv. „hyperzvědavost“.

Anne-Laure Le Cunff z King’s College London, sama diagnostikována s ADHD, popisuje, jak její nápady často začaly jako náhlé výbuchy zvědavosti – studie, témata, spojitosti, které objevila sama a pak je nechala ležet, když zašla jiným směrem. To, co pro někoho jiného vypadá jako nesoustředění, pro ni bylo pohybem mysli hodinami nad knihami a články.

Výzkum zveřejněný v BMJ Open v říjnu 2023, ve kterém bylo dotázáno 50 dospělých s ADHD, je toho příkladem. Lidé uvedli, že kromě běžných obtíží jsou také kreativní, mají velké množství energie, pružnost myšlení, odolnost a právě zvědavost – schopnost vrtat se v tématech, klást otázky, zkoumat složité spojitosti.

Hyperzvědavost a mozkové procesy

Souvislosti mezi impulzivitou a zvědavostí nejsou jen psychologické, ale podle některých teorií i neurologické. Studie Distractibility and Impulsivity in ADHD as an Evolutionary Mismatch of High Trait Curiosity uvádí, že charakteristiky zvědavosti, jako je hledání nových podnětů, reagování na neznámé informace, přechod mezi tématy, jsou propojené s impulzivitou a rozptýlením, které jsou u ADHD běžně zaznamenány.

Tato hypercuriosity se může projevovat jako neklid, časté přeskoky mezi zájmy, potřeba nových impulsů – a někdy i jako výpadky pozornosti či nerozhodnost. Ale také jako schopnost rychlého sběru informací, objevování nových spojení, adaptace na nečekané situace.

Evoluční kontext

V některých teoriích se uvádí, že v prostředí našich předků, kde byla znalost prostoru, zdrojů, prostředí klíčová pro přežití, by hyperzvědavost byla výhodou. Například pro tah do nových oblastí, hledání potravy, identifikaci bezpečných cest či úkrytů – být zvědavý a prozkoumávat mohlo zvětšit šance na přežití.

Teorie nesouladu s evoluční adaptací uvádí, že vlastnosti, které byly adaptivní v nomádském, méně strukturovaném, méně stimulujícím prostředí, se v dnešní stabilní, vysoce regulované a monotónní škole či práci mohou stát nezvládnutelnými – impulzí, únavou, nemocemi spojenými se stresem z nuda, ignorování pravidel, nemožnosti pohybu či neustálé expozice rušivým podnětům.

Dopady na vzdělávání a psychologii

Pokud přijmeme, že ADHD není jen o deficitech, ale také o možných přednostech, změní to, jak koncipujeme vzdělání, práci i psychologickou podporu:

• Učitelé by mohli využívat větší míry autonomie, možnost výběru témat, projektů podle zájmů, prozkoumávání vlastních nápadů, místo rigidního učebního plánu.

• Psychologické intervence by mohly klást důraz na to, jak využít zvědavost – dát prostor k experimentování, error-based learning, aktivní objevování.

• V terapii ADHD by se mohly kombinovat strategie snižování škod (léčba léků, behaviorální terapie) s podporou silných stránek – kreativity, zvědavosti, schopnosti multi-úkolnosti či vyhledávání nového.

Limity a rizika

Ale není to superhrdinský portrét ADHD. Výzkumníci zdůrazňují, že hyperzvědavost může být také zdrojem frustrace: když člověk neuspěje v úkolech, které vyžadují dlouhý fokus, nebo v prostředí, které penalizuje časté odbočky.

Některé pojmy jsou subjektivní – kolik zvědavosti je „příliš“; kdy se impulzivita stává rušivostí. Také roli hrají typ ADHD, věk, prostředí, osobní podpora či strukturální podmínky.

Budoucí výzkum

• Potřeba větších empirických studií, které kvantifikují hypercuriosity – behaviorální testy, měření mozkové aktivity, eye-tracking, studie, které zkoumají skutečné prozkoumávání vs rutinu.

• Výzkum různých typů prostředí – kreativní, akademické, podnikatelské, venkovní, strukturované i nestrukturované – aby se zjistilo, ve kterém prostředí hypercuriosity prospívá nejvíce.

• Zkoumání ADHD podtypů – zda hypercuriosity funguje stejně u lidí s převážně nepozorným typem vs převážně impulzivním typu.

• Aplikované výzkumy do školních a pracovních systémů – jak nastavit strukturu, aby podporovala novátorské myšlení a děti/kariéry, které vyžadují inovaci.

ADHD není jen stav deficitů – hypercuriosity naznačuje, že v některých situacích může být ADHD výhodou: zvědavost, impulzivita, touha po novém mohou vést k inovaci, adaptaci i kreativitě. Uznání těchto silných stránek nevymaže problémy ADHD, ale může umožnit úplnější přístup: nejen „léčit“, ale i podporovat.