„Antarktida je často romantizovaná, jakmile si ale lidé uvědomí, co je skutečně čeká, začnou pochybovat, zda to zvládnou,“ vysvětlil geolog Herman Van Niekerk z Johannesburské univerzity, jenž sloužil na stanici, kde došlo k napadení.

Podmínky na Antarktidě popsal jako tvrdé, člověka mohou dohnat až na pokraj psychických sil. Těžká je hlavně izolace. Náročné jsou ale i povětrnostní podmínky a ztráta perspektivy – bílá zasněžená krajina vypadá monoliticky, je obtížné odhadnout vzdálenosti.

Van Niekerk bere na Antarktidu často i studenty, řada z nich to přitom nevydrží, napsal list New York Post.

Peklo přichází v zimě

Skutečný teror ale nastává v zimě. Průměrné venkovní teploty spadnou na zhruba minus 23 stupňů Celsia a na téměř deset měsíců pohltí tuto mrtvou krajinu tma. I to má dopady na lidskou psychiku. Situaci ještě komplikuje hrozba změny časového cyklu. „Někteří zůstanou (v noci) vzhůru, zatímco jiní budou spát,“ uvedl Van Niekerk.

Každý z týmu musí před službou podstoupit psychometrické testy. Bezpečnost na základně si zajišťují vědci sami. Pokud se člen týmu začne chovat agresivně, ostatní ho musí zpacifikovat. Přestože jsou neshody běžné, březnový horor byl výjimečným incidentem. Ale nebezpečným. V drsném prostředí a stísněných prostorech se mohla situace snadno vyostřit.

„Vyhrožoval, že zabije X (neuvedené jméno), což vytváří atmosféru strachu. Obávám se o svou vlastní bezpečnost a neustále přemýšlím, kdy se stanu další obětí,“ popsal pocity hrůzy v e-mailu jeden z výzkumníků, který tak volal o pomoc. 

Strach v takto malém a izolovaném prostředí je extrémně nebezpečný.