Vody pod antarktickým ledem jsou pokládány za extrémně nehostinné místo planety, kde je velmi omezený prostor pro život. Co když se ale mýlíme?

Žijeme v epoše tání ledů. Potvrzují to nová měření, která mimo jiné ukazují, že led v Antarktidě dnes taje šestkrát rychleji než před čtyřiceti lety. A kvapem se zmenšuje klíčový ledovec, který tvoří štít ledové říše v západní části kontinentu.

Romantické snímky polárníků mířících na saních nebo lyžích k severní točně budou definitivně patřit do 'roztáté' historie. Pól se ocitne pod vodou.

Satelitní snímky a průzkum pomocí dronů objevili u severovýchodního výběžku Antarktického ostrova obří, dosud skrytou, kolonie zhruba tři čtvrtě milionu hnízdících párů tučňáků kroužkových. O tom, že v oblasti tučňáci žijí, se vědělo, rozsah kolonií ale odborníky překvapil. Dosud známá populace se tak díky nim více než zdvojnásobila.

Pokud byste na mapě měli najít oblast nejhustěji posetou vulkány, možná byste ukázali na západní pobřeží USA, Japonsko anebo (donedávna nejsprávněji) Východoafrický rift, jehož vrcholem je hora Kilimandžáro. Nový objev 91 sopek ukrytých pod antarktickým ledovým příkrovem však prvenství zřejmě přesouvá až na jižní pól.

Není tomu tak dávno, co vědecké týmy světových mocností – Spojených států, Velké Británie, Ruska, ale třeba také Japonska – závodily o první navrtání tajemných podledovcových jezer ve věčně zmrzlé Antarktidě. Srovnatelné útvary se nikde jinde na světě nevyskytují. Kontinentální ledovcový štít se v dnešní době nachází kromě Antarktidy už jen v Grónsku, tam jsou ale podložní nádrže periodicky propojené s povrchem. Antarktická podledovcová jezera oproti tomu mohou být odříznutá pod kilometry ledu až miliony let.