Žijeme v epoše tání ledů. Potvrzují to nová měření, která mimo jiné ukazují, že led v Antarktidě dnes taje šestkrát rychleji než před čtyřiceti lety. A kvapem se zmenšuje klíčový ledovec, který tvoří štít ledové říše v západní části kontinentu.

Romantické snímky polárníků mířících na saních nebo lyžích k severní točně budou definitivně patřit do 'roztáté' historie. Pól se ocitne pod vodou.

Rozbory vrtů u pobřeží Antarktidy odhalily pozůstatky po deštném pralese, který se rozkládal v polární oblasti před 90 miliony let. Jednou se tam může vrátit...

Pokud byste na mapě měli najít oblast nejhustěji posetou vulkány, možná byste ukázali na západní pobřeží USA, Japonsko anebo (donedávna nejsprávněji) Východoafrický rift, jehož vrcholem je hora Kilimandžáro. Nový objev 91 sopek ukrytých pod antarktickým ledovým příkrovem však prvenství zřejmě přesouvá až na jižní pól.

Není tomu tak dávno, co vědecké týmy světových mocností – Spojených států, Velké Británie, Ruska, ale třeba také Japonska – závodily o první navrtání tajemných podledovcových jezer ve věčně zmrzlé Antarktidě. Srovnatelné útvary se nikde jinde na světě nevyskytují. Kontinentální ledovcový štít se v dnešní době nachází kromě Antarktidy už jen v Grónsku, tam jsou ale podložní nádrže periodicky propojené s povrchem. Antarktická podledovcová jezera oproti tomu mohou být odříznutá pod kilometry ledu až miliony let.

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.