Možná jste to sami zažili: cestou do sklepa nebo klidně jen koupelny utrpíte otravnou čelní srážku s pavučinou, kterou si v daném místě natáhl nějaký neomalený osminohý host. Druhý den pavučinu najdete na podobném místě, ale už třeba o kousek výš. Copak vás ten prevít šmíroval a změřil si, že jste vysocí tolik a tolik a je tedy potřeba posunout „stavbu“ jinam?

Ve skutečnosti mají pavouci velmi jednoduchý a účelný způsob, jak si ověřit, že své úsilí investují na správném místě – respektive na místě, kde jim nebude pravidelně bourána neurvalými obyvateli daného prostoru.

zdroj: Flickr

Většina pavouků totiž pracuje s jakousi kotevní linkou, od které pak odvíjejí zbytek své sítě. Jde o více vláken, snovaných přes sebe do jednoho silnějšího, napnutého klidně i do několikametrových dálek. Někteří pavouci na Madagaskaru takhle zvládají překonat šířku tamních řek!

A právě kotevní vlákna fungují jako test, jestli má pavučina na daném místě smysl. Dokud vlákno přežívá, pavouk nemá důvod se stěhovat, a to platí i v případech, že je zbytek pavučiny zničen. Pavouk prostě kolem hlavního vlákna uplete novou.

zdroj: Flickr Tak sem tedy ne!

Svou roli hraje samozřejmě i úspěšnost co do chycené potravy – když mouchy a další pochutiny někde neberou, zkouší pavouci nahodit jinde. Klíčovým faktorem je ale nejsilnější vlákno. Tam, kde zůstává neporušeno, pavouk ví, že vybral dobře.