V roce 2008 vypustila NASA družici GLAST (Gamma-ray Large Area Space Telescope), záhy přejmenovanou na Fermi, podle fenomenálního italského fyzika a nositele Nobelovy ceny Enrica Fermiho. Družice disponuje vůbec největším detektorem záření gama na světě a už dva roky po startu s jeho pomocí odhalila gigantické bubliny záření gama, které „zdobí“ naši galaxii. A my stále nevíme proč!

Na objev se tehdy lačně vrhli teoretičtí fyzici, ale žádný z jimi navržených modelů není bez trhlin. Spekuluje se především o výtryscích hmoty, urychlené černou veledírou uprostřed Mléčné dráhy, protože podobné psí kusy pozorujeme u jiných galaxií, nebo také o souběžně vybuchlých supernovách.

zdroj: NASA Fermiho bubliny, zachycené stejnojmennou družicí

Teoretikům scházejí konkrétnější data a ty se v případě záření gama nezískávají snadno: galaxie jím totiž překypuje a je potřeba oddělovat pomyslné zrno od plev, studovaný signál od běžného šumu. Překážkou je navíc i pozemská atmosféra, která většinu záření filtruje – to se sice šikne, protože jinak by nás záření gama usmažilo, ale nebýt družice Fermi, žili bychom doteď ve sladké nevědomosti ohledně bublin, které naši galaxii zdobí.

Jejich rozměry přitom dosahují ke 30 000 světelných let a nutí astrofyziky krčit rameny, pokud se zeptáte, jak mohly bubliny narůst do tak enormních velikostí. Nezbývá, než dál pečlivě zpracovávat měření, pořízená jak družicí Fermi, tak dalším pozorováním noční oblohy.

zdroj: NASA

V tuhle chvíli se zdá být existence bublin úzce provázána s děním ve středu Mléčné dráhy. A můžete si vsadit, že astronomové nebudou klidně spát, dokud nezjistí, co přesně tam ta naše černá veledíra vyvádí.