Ještě před příchodem lidí rostl na ostrově unikátní druh obřích palem. Dožíval se až půl tisíciletí, ale na dozrání potřeboval 70 let. Kolem roku 1200 našeho letopočtu připluli Polynésané a přivezli s sebou sladké brambory, které pěstovali ve velkém.

Také si přivezli polynéské krysy, které současně využívali jako zdroj potravy. Jejich populace se však vymkla kontrole. Hlodavci se podle nové studie usadili v korunách palem a hodovali na jejich plodech a semenech.

„Palmové ořechy jsou pro krysy jako bonbony,“ řekl jeden z autorů Carl Lipo. „Úplně se zbláznily.“

Bez přítomnosti přirozených predátorů populační boom explodoval. Během 50 let žilo na ostrově kolem 11 milionů krys, které zkonzumovaly asi 95 procent všech palmových semen. Pomalu rostoucí palmy tak nedokázaly obnovovat svou populaci, zatímco ta krysí se rozrůstala neuvěřitelným tempem.

Jiné příčiny katastrofy

Polynésané navíc stromy káceli a vypalovali, aby uvolnili prostor pro zemědělskou půdu a získali úrodný popel. Výsledkem bylo, že během 450 let zmizelo z ostrova přibližně 20 milionů stromů. Když začátkem 18. století dorazili první Evropané se stády ovcí, narazili zde na posledních pár přežívajících kusů.

Zánik palem však neznamenal konec polynéské civilizace na Velikonočním ostrově, jak se často uvádí. „Byla to smutná ztráta, ale ne katastrofa pro lidi,“ řekl archeolog. Domorodci podle něj nepoužívali měkké palmové dřevo ke stavbě příbytků ani přepravě soch, přičemž uživit se dokázali vlastnoručně pěstovanými potravinami.

Výzkum potvrzuje jiné zmiňované scénáře konce. Úpadek populace nastal po vylodění Evropanů, kteří na ostrov přinesli nové infekční nemoci, a po odvlečení asi třetiny obyvatel peruánskými otrokáři během 19. století.

Osud polynéských krys nakonec kopíroval osud palem, které pomáhaly vyhubit. Po příchodu Evropanů se na ostrově objevily krysy norské, silnější a přizpůsobivější druh, který ten menší vytlačil a on zmizel stejně jako stromy.