Vstupujeme do nové děsivé fáze změny klimatu, potvrzují dvě na sobě nezávislé studie z Evropy a Kanady. Oba týmy považují za varovný signál dočasné překračování kritické hranice 1,5 stupně Celsia globální průměrnou teplotou. Upozorňují, že nejdeme vstříc řešení, ale opačným směrem. Informuje o tom server ScienceAlert.

Poslední dva roky byly podle klimatologů a meteorologů z celého světa nejteplejšími v historii měření. Globální průměrná teplota sice dočasně, ale opakovaně překročila hodnotu 1,5 stupně stanovanou Pařížskou dohodu.

Stali jsme se svědky rekordního množství agresivních lesních požárů, velkých a bleskových záplav a mohutných tropických bouří. Během léta mnohé části světa sužovaly extrémní vlny veder, sucho a nevyrovnané srážkové vzorce. Zimy byly zase neobvykle teplé. Všechny tyto události byly podle vědců extrémnější než v minulosti kvůli změně klimatu.

Takto to dopadá, když překročíme hranici 1,5 stupně. Svět přitom směřuje k oteplení o více než dva stupně, zaznívají varování před zničujícími důsledky pro lidstvo. Může být dočasné překročení červené teplotní hranice prvními signály, že se tak skutečně děje? Na tuto otázku se pokusili nezávisle na sobě odpovědět evropští a kanadští vědci.

Vrátili se do loňského roku, kdy byla globální průměrná teplota 1,6 stupně Celsia nad průměrem v předindustriálním období – v době, než začalo lidstvo spalovat fosilní paliva. Obě studie došly k výsledkům pozorováním a simulacemi klimatických modelů, ale s odlišnými přístupy.

Bod zlomu je blízko 

Evropský výzkum zveřejněný v časopisu Nature Climate Change čerpal z historických dat, přičemž zjistil, že pokud teplota v minulosti dosáhla určité prahové hodnoty, opakovalo se to následujících 20 let. Jelikož Země v posledních dvou letech opakovaně překračovala hranici 1,5 stupně Celsia, i to se může opakovat příštích 20 let, obávají se autoři.

Kanadská studie publikovaná v tomtéž časopisu zase analyzovala meziměsíční data. Červen loňského roku byl podle ní dvanáctým měsícem v řadě s teplotami nad 1,5 stupně. To podle ní naznačuje, že brzy dosáhneme kritického prahu.

Vědci se shodují, že svět se velmi rychle řídí do bodu, odkud už nebude návratu. I kdybychom začali snižovat emise už nyní, spustili jsme podle nich procesy (zejména v oceánech), které už nelze zastavit. Pokud tedy zvrátíme nejhorší globální oteplování, i přesto se bude klima dál měnit.

Emise uhličitého (CO₂) vzrostly od roku 1990 o 50 procent. Jinými slovy, pro řešení globálního oteplování nejdeme ani správným směrem, natož požadovaným tempem. A odnesou to hlavně příští generace.

Vědci upozorňují, že i přes pesimistický výhled je dekarbonizace stále prioritní. Zároveň se musíme měnícímu se světu přizpůsobit. Důležitá je například ekonomická i humanitární podpora chudších států ohrožených globálním oteplováním, ale i připravenost obyvatelstva, schopnost úřadů rychle reagovat na krize a budování odolnější infrastruktury.