Nezbývá tedy než spoléhat na nepřímá pozorování a měření – a také meteority. Země se před milióny let nabalila právě ze všemožného kosmického smetí, které k nám dopadá dodnes a můžeme z něj tedy odvozovat složení naší planety v místech, kam zatím nedosáhneme přístroji.

Na základě rozboru minerálů, nalezených právě v meteoritech, se vědci už léta domnívali, že je v kamenných vrstvách zemského pláště zachycena voda, a že jí tam není vůbec málo. Nejnovější nálezy ale předčí veškerá očekávání.

Vědci odhadují, že v hloubkách kolem 600 kilometrů existují enormní zásobárny vody, vázané v minerálu nazvaném ringwoodit. Ten jsme zatím znali jen z laboratoří, dokud jistá brazilská sopka v rámci erupce nevyplivla diamant, obsahující kromě dalších minerálů také ringwoodit stoprocentně přírodní. V podstatě takový bio-ringwoodit!

zdroj: Wikipedia

Jde o druh olivínu, který vodu, přeměněnou obrovským tlakem na tzv. hydroxylový radikál, díky své výjimečné struktuře nasává jako houba. A kdybychom ji z ringwooditu, obsaženém v zemském plášti, mohli nějakým způsobem „vymačkat“, naplnila by veškeré světové oceány hned třikrát!

Dosažení hlubin, ve kterých se žíznivý minerál nachází – nejhlubší vrty si zatím sáhly do hloubky 12 km – je pro nás hudbou vzdálené budoucnosti, ale objev gargantuánských zásobáren vody v zemském plášti už teď mění náš pohled na to, jak vznikly pozemské oceány.

Zatímco dříve věda předpokládala, že vodu k nám „dolily“ například i komety, dopadající na zemský povrch, nové poznatky rozšiřují dosavadní teorie o možnost, že voda oceány naplnila postupným prosakováním odspodu: obrovský tlak a teplota, panující v zemském plášti, ringwoodit taví a voda z něj uniká do vyšších vrstev planety.