Vědci tvrdí, že jeden z největších exodů starověkého světa umožnila buď Mojžíšova schopnost predikovat pohyb větrů a vody, nebo neuvěřitelná náhoda. Určitě šlo o kombinaci skvělého načasování a přirozených geologických podmínek, myslí si podle listu Daily Mail oceánograf Carl Drews.

Podle počítačových simulací mohl široký průchod mořem otevřít vítr o rychlosti až 100 kilometrů v hodině. Jakmile ustal, voda se vrátila zpět a smetla egyptskou armádu ničivou silou jako masivní tsunami.

Takovému scénáři přihrává i tvrzení vědců, že Mojžíš pravděpodobně neprošel širokým a hlubokým zálivem Akaba, jak se dlouho věřilo, ale Suezským zálivem. Jedná se o mělkou část Rudého moře s rovným dnem. Za určitých podmínek mohl Mojžíš záliv přejít. Podle některých spekulací Mojžíš díky znalostem přílivu a odlivu přechod přesně načasoval, zatímco egyptská vojska, zvyklá na klidný Nil, neměla o nebezpečí ani ponětí.

Na každém zázraku je trocha pravdy

Jiné teorie zase jako místo přechodu zmiňují deltu Nilu u zmizelého jezera Tanis. Extrémně silný vítr mohl podle počítačových modelů na několik hodin doslova odsunout vodu a vytvořit přechod přesně podle znění Bible.

Ve skutečnosti nemusí jít o nic jedinečného. Oceánografové zjistili, že takové události se mohou odehrávat za extrémních povětrnostních podmínek v deltách řek a mělčinách moří po celém světě.

Historické záznamy vypráví příběh o Napoleonovi, který přešel v roce 1789 část Rudého moře, aniž by se namočil, a tak tak unikl přílivové vlně.

Ať už šlo o nadpřirozený jev nebo skvělé taktické načasování, věda nám ukazuje, že náboženské zázraky se mohou opírat o mytizované skutečné události.