V květnu 2025 Neuralink veřejně ukázal pacienta, který prostřednictvím implantovaného čipu ovládl robotickou paži, aby se např. napil z poháru nebo otevřel ledničku — bez jediného svalového pohybu. Tento úspěch pochází z klinické studie nazvané „CONVOY“, schválené FDA, zaměřené na pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) nebo jinými formami paralýzy. Pacient, identifikovaný jako Nick Wray, během několika specializovaných sezení dokázal ovládat paži, otevírat dveře, vkládat potraviny do mikrovlnky či manipulovat s předměty.

Technologie Neuralinku spočívá v implantátu typu N1, který je vložen do mozkové kůry a propojen s mozkem pomocí ultra tenkých vláken (elektrod). Tyto elektrody proměňují nervové signály na digitální instrukce, které systém odesílá přes Bluetooth k připojenému zařízení či robotickému zařízení. V jednom testu pacient dosáhl vytáčení 39 válců v čase pět minut a otáčení pěti puzzlových špendlíků — tyto testy obvykle slouží po mrtvici. Dále dokázal řídit vlastní invalidní vozík prostřednictvím myšlenkového rozhraní, což ukazuje rozsáhlý potenciál této technologie mimo statickou manipulaci.

Neméně pozoruhodná je schopnost systému zvládat ovládání dlouhodobě — pacient absolvoval třikrát osmi­hodinová sezení, během nichž udržoval kontrolu nad robotickými pohyby ve více úlohách. Neuralink začal lidské testy v roce 2024, po dřívějších odkladech v důsledku regulačních zásahů v letech předtím. Dle dostupných informací bylo osm pacientů dosud implantováno, všichni s různým stupněm paralýzy.

Ne každý dosavadní pokus byl bez problémů. U prvního pacienta, Nolana Arbaugh, se ukázalo, že až 85 % vláken implantátu se oddělilo, což snížilo efektivitu přenosu signálu — Neuralink reagoval softwarovými úpravami a restartem signálních algoritmů. Tento incident ukazuje technické výzvy, které stojí před výzkumníky: stabilita implantátu, kompatibilita s mozkem, dlouhodobé udržení signálů a eliminace poškození tkáně.

Kritici upozorňují i na etické aspekty. Invazivní povaha implantace nese riziko infekce, zánětu či poškození mozku. Kromě toho existují obavy o soukromí a možnost zneužití technologie, pokud by přenos nervových signálů nebyl dokonale chráněn. Nervová propojení mohou otevírat cestu ke čtení myšlenek, manipulaci či ztrátě autonomie — a to nejen u těžce postižených, ale i u zdravých jedinců (což je v delším horizontu diskutované téma).

Z technického pohledu lze Neuralink chápat jako extrémní verzi rozhraní mozek-počítač (BCI), jež je v různých formách zkoumána desetiletí. Novější systémy jako NOIR (Neural Signal Operated Intelligent Robots) umožňují ovládat roboty na základě signálů EEG a dalších metod, i když s nižším rozlišením a omezením přesnosti. Také předchozí práce ukázaly integraci BCI s ROS (Robot Operating System) pro ovládání teleprezentačních robotů noninvazivně. Neuralink se však odlišuje invazivní metodou a přímým mozkem-spojovacím přístupem, což umožňuje vyšší ostrost signálu, avšak s vyššími riziky.

Důležitým milníkem bude, zda technologie obstojí i v dlouhodobém kontextu — zda bude stabilní po letech, zda pacienti získají výrazné zlepšení kvality života a zda přínos převáží rizika operací. Regulační orgány — FDA, evropské instituce — budou vyžadovat rozsáhlá data o bezpečnosti, spolehlivosti, mekanikách poruch a etických dopadech.

Z praktického hlediska je rozsah dnešního úspěchu omezený — paže ovládaná myšlenkou zatím nepracuje s vysokou rychlostí, jemností či uceleností pohybu, jakou má vlastní lidské tělo. Rovněž přechod mezi signálem a pohybem musí probíhat s minimálním zpožděním, které je stále technologickou výzvou.

Přesto pro pacienty s paralýzou představuje tento výsledek naději. Mnohým, kteří ztratili kontrolu nad vlastním tělem, se otevírá cesta k větší samostatnosti — třeba ovládat robota, psát text, manipulovat předměty, komunikovat s okolím, aniž by potřebovali pomoc druhých.

Neuralink zatím neudává konkrétní datum pro masovou aplikaci této technologie. Je to experimentální projekt ve velmi rané fázi, přesto s výjimečným potenciálem. Výzkum v oblasti neuronových rozhraní je navíc silně konkurenční: mnohé univerzity, výzkumné laboratoře i startupy pracují na menších, bezpečnějších nebo neinvazivních řešeních.

Pokud by se technologie osvědčila, mohla by zásadně změnit vztah člověka k technologii — kdy mysl bude rozhraním pro stroj, nikoliv jen fyzická akce. Ale také si klade otázky o tom, kdo vlastní přístup ke „svým myšlenkám“, jak zajistit etické používání a jak chránit i nezranitelné před zneužitím.

Závěrem lze říct, že případ pacienta, který ovládá robota čistě silou mozku, je demonstrací ambicí Neuralinku — most mezi biologií a strojem. Ale zůstává to teprve schůdek na schodech mnohem delšího vývojového toku. Budoucnost ukáže, nakolik tento směr přinese skutečné osvobození či nové omezení.