Starý, velký a neprobádaný

Vesmír je nepředstavitelně velký, ale přes miliardy hvězd v naší Mléčné dráze, natož mimo ni, jsme nikdy nenarazili na známky mimozemských civilizací. Takže kde, k čertu, jsou?

Tuto otázku i myšlenku vyslovil fyzik italského původu Enrico Fermi již před sedmdesáti lety a nazývá se Fermiho paradox. Potýkají se s ní generace vědců a myslitelů.

Pokud vezmeme do úvahy rozměry a stáří vesmíru, je namístě říkat Fermiho otázce paradox. Dnes viditelný vesmír má 93 miliard světelných let, přičemž průměr naší galaxie je 125 tisíc světelných let. (Světelný rok je vzdálenost, měří 9 460 730 472 580, 8 kilometru).

Víme však, že za hranicí pozorovaného vesmíru se nachází ještě víc hmoty. Není tedy zcela jasné, jak velký vesmír je – ale určitě nepředstavitelně.

Víme také, že vesmír je starý. Má "najeto" skoro 14 miliard let. Země existuje pouze 4,54 miliardy let. A na Zemi přitom život vznikl.

Paradox jako vyšitý.

Dva hlavní myšlenkové proudy, které ho vysvětlují, předpověděl sám Fermi svými řešeními paradoxu:

• Mimozemšťané neexistují, třeba proto že se ničí sami (či vzájemně).
• Mimozemšťané existují, ale zatím jsme se s nimi nepotkali.

První na vesmírné párty

Elegantně na zmíněný paradox odpovídá ruský teoretický fyzik Alexander Berezin: Jsme možná první příchozí na vesmírnou párty. A to zvyšuje šanci, že budeme slavit nejdéle. 

Tři z teleskopů ATA, které stojí v Kalifornii a pátrají po signálech od mimozemských civilizací. Vyhledávat ji však může být nebezpečné, varoval fyzik Stephen Hawking | zdroj: Profimedia

Jinými slovy – máme šanci, že budeme vesmíru vládnout.

Berezin vyslovil předpoklad, že jsme první civilizací široko daleko. Mimozemšťany kolem sebe nevidíme, protože ještě nevznikli, nebo nedosáhli dostatečné úrovně.

Civilizace, která dorazí na vesmírnou párty (do mezihvězdné fáze) první, má přitom výhodu nad pozdějšími příchozími, takže z párty odejde jako poslední. Jinými slovy, první civilizace patrně zničí jiné formy života, anebo jim bude přinejmenším bude dominovat.

K tomu Berezin píše: "Jsme patrně první, kdo postoupí do mezihvězdné fáze, a také budeme nejspíše poslední, kdo z vesmíru odejde."

Být první je prostě důležité. Zesnulý Stephen Hawking byl kritikem snah o první kontakt s mimozemskou civilizací. Riziko, že budou agresivní, je podle něj příliš veliké, než abychom kvůli kontaktu riskovali přežití.

Konec mraveniště

Berezin upozorňuje, že destrukce jiných forem života nebo civilizací nemusí být ze strany první civilizace vědomá. Spíše lze situaci přirovnat k demolici mraveniště při výstavbě dálnice – ani dnes nad tím neuroníme slzu.

Budeme si tedy všímat jiných méně vyvinutých civilizací, až budeme i my sami na mnohem vyšší úrovni?

Koneckonců, něco obdobného jsme už mohli i udělat – nikoli mimozemským civilizacím, ale mimozemským mikrobům. Rover Curiosity nepodstoupil řádnou dekontaminací na pozemské mikroorganismy. Pokud tedy na Mars zavlekl pozemské patogeny, které tam vybíjejí místní mikroby, byl by to příklad Berezinova neúmyslného pošlapávání kosmických sousedů.

Budeme pány vesmíru? | zdroj: Profimedia

Zeptejte se sami sebe, jak by na problém mikroorganismů na Marsu způsobený naší sondou reagovala většina lidstva.

Jistotu nemáme

Berezinova idea co do časové argumentace odpovídá tomu, co víme z astronomie a kosmologie o evoluci vesmíru. Navzdory skoro čtrnácti miliardám let od Velkého třesku víme, že po většinu tohoto času nám podobný život jednoduše vzniknout nemohl.

Trvalo miliardy let, než nastala syntéza prvků potřebných pro uhlíkový život, a trvalo další miliardy let, než byly galaxie alespoň částečně zbaveny radiace z přemíry supernov.

Možnost, že lidstvo je první, anebo jednou z prvních civilizací ve vesmíru, a ostatní teprve vznikají nebo budou vznikat, se tedy momentálně jeví jako racionální odpověď na Fermiho paradox.

Skutečné řešení Fermiho rovnice však nevězí v úvahách, ale v budoucnosti. Teprve ta ukáže, zda se naplní vize lidstva jako krále vesmíru.

Berezinovu studii předtiskl server arXiv.