Nová mezinárodní studie zveřejněná v žurnálu Copernicus zjistila, že emise metanu se v poslední dekádě zvýšily o deset procent, oproti předindustriální době je tohoto skleníkového plynu v atmosféře téměř dvaapůlkrát víc.

To je alarmující poznatek, protože metan ohřívá planetu 28krát víc než oxid uhličitý.

A co je nejhorší: Tempo nárůstu metanu v ovzduší se zrychluje.

Přikládáme pod kotel

"Pravidelná aktualizace emisí metanu, je nezbytná. Významná redukce emisí tohoto plynu by mohla přispět k tomu, abychom udrželi současnou podobu klimatu," sdělila vedoucí zmíněné studie Marielle Saunoisová z francouzské Laboratoře klimatických a enviromentálních věd.

Na obsáhlé studii se podíleli vědci z pěti desítek vědeckých institucí, kteří využívali data ze stovky měřicích stanic.

Kde se bere takové množství metanu, které naměřili? Na tuto otázku odpovídá video americké vesmírné agentury NASA.

zdroj: YouTube

Do ovzduší ho uvolňují živé bytosti, zemské jádro, aktivní sopky i tající permafrost, tedy 'věčně' zmrzlá půda, ve které se plyn unikající z jádra nastřádá.

To vše jsou zdroje přirozené. K nim ale musíme připočíst metan z lidské činnosti. Kolem 60 procent ho pochází ze zemědělství a skládek. U prvního se nejčastěji skloňuje krkající skot. Významné jsou však i rozkladné procesy v odpadu. Zhruba 22 metanu procent pochází z ropného průmyslu, 11 procent z úniků metanu v uhelných dolech.

Snížit podíl metanu v ovzduší, který vzniká lidskou činností, by neměl být velký problém. Tím spíš, že na rozdíl od oxidu uhličitého, který v atmosféře vydrží několik staletí, metan se v ní do devíti let rozpadá.

Patří se upozornit, že největšími metanovými znečišťovatel jsou Čína, zbytek Asie a Afrika. Každý z nich vyprodukuje 10 až 15 milionů tun metanu rok co rok. Spojené státy znečišťují méně, také jejich emise metanu ale narůstají – ročně vypustí 4 až 5 milionů tun. Jedinou oblastí, kde emise klesají, je Evropa s dvěma až čtyřmi miliony tun ročně.

Kráva přežvykuje, krká metan, otepluje. A němečtí vědci to se svou příslovečnou důsledností měří pomocí přístrojů, které skotu na komfortu a spokojenosti nepřidají. | zdroj: Profimedia

V případ starého kontinentu se však můžeme ptát, zda nižší emise jsou důsledkem zelených regulací, přemístěním špinavé produkce mimo kontinent, anebo kombinace obou přístupů

Každopádně platí, že kdyby se nám podařilo redukovat lidské emise metanu, mělo by to poměrně rychle snížit také jeho množství v atmosféře. Nemuselo by být nutné vymýšlet nové technologie pro odsávání metanu a jeho ukládání jako u oxidu uhličitého – stačí ho zkrátka přestat vypouštět.

Nově vypuštěný metan se v atmosféře do devíti let rozpadá, zatímco oxid uhličitý v ní vydrží celá staletí.

Zvyšující se teploty však můžou přivodit stav, kdy nastane poměrně rychlé uvolnění dalších milionů tun metanu uvězněných v permafrostu a pod zamrzlým mořským dnem. Metan uskladněný v půdě se však může dostat do ovzduší také důsledkem jiných jevů, o který jsme dosud neměli tušení.

Malér v Antarktidě?

Právě na tato nebezpečí upozorňují například oceánografové z Oregonské státní univerzity, kteří zjistili únik metanu z mořského dna v Antarktidě.  Pokud by takové úniky byly rozsáhlejší, urychlily by globální oteplování.

zdroj: YouTube

Metan vyvěrá v Rossově moři, na místě nazývaném Cinder Cones. Podle vědců se neuvolňuje v důsledku oteplování. Příčinou je rozklad řas, uvězněných pod dnem.

Mikroby na mořském dně mohou metan konzumovat, a tak zabránit jeho cestě do ovzduší. Jenže zpráva časopisu Royal Society B upozorňuje, že mikroby se do množství, ve kterém dokážou plyn pohlcovat, rozmnoží až za pět let.

Pod mořským ledem v oblastí pólů jsou přitom obrovské zásoby metanu. To navozuje otázku, zda se neblížíme k bodu zvratu, ze kterého není cesta zpátky.