Metan je přitom sám o sobě velmi efektivním skleníkovým plynem, takže by vlivem tohoto procesu mohlo dojít k dalšímu, skokovému zvýšení globální teploty. Opravdu jsou ale výsledná rizika tak vysoká? Jak ukázal nový výzkum, uvolňování podmořského metanu možná může nakonec Zemi spíše ochlazovat než oteplovat…

S tímto překvapivým zjištěním přišel tým evropských a amerických vědců zkoumající mělčiny v okolí Špicberek. Už nějakou dobu je známo, že uvolňování metanu z hluboko položených ložisek k přibývání tohoto plynu v atmosféře takřka nevede.

Bublinky plynu po cestě reagují s okolím, metan se částečně rozpouští, částečně dochází k jeho výměně za jiné plyny a nezanedbatelnou část jeho objemu spotřebují mikroorganismy. Daleko větší neznámou jsou mělčiny v blízkosti pobřeží. Z hloubek do sta metrů totiž může metan "probublat" k hladině v takřka nezměněném množství.

První výsledky daly této domněnce za pravdu. V okolí Špicberek se uvolňuje zhruba 0,5 až 9 kg metanu na 100 kilometrů čtverečních za den, tedy zhruba takové množství, jaké svými střevními pochody vyprodukuje za stejný časový úsek 320 ovcí.

Třebaže jde o nezanedbatelné množství skleníkového plynu, přinejmenším zatím nepředstavuje větší riziko. I kdyby skutečný počet podobných oblastí uvolňujících metan několikanásobně překračoval jejich známý počet, na celkovém množství uvolněného metanu by se zřejmě nepodílely ani jedním procentem. I tak jde ale o zdroj metanu mnohonásobně větší než pod mořem uložený permafrost.

Ochlazující účinky

Uvolňování metanových bublin se ovšem neobejde bez narušení, nebo lépe "nakypření" dna a s tím souvisejícího uvolnění živin. Tyto živiny mohou za příznivých podmínek "nakopnout" růst mořských řas ve vodním sloupci. Mikroskopické i makroskopické rostliny následně mohou z vody a potažmo atmosféry odčerpat nemalé množství oxidu uhličitého, dalšího skleníkového plynu. Nakonec by tak mohla nula od nuly pojít a uvolňování metanu by pozemské klima nemuselo ovlivňovat téměř vůbec.

Důkladná měření ukázala, že je tato hypotéza založená na zdravých základech. Ba co víc, množství rostlinné biomasy a potažmo odčerpaného oxidu uhličitého bylo ještě větší, než se očekávalo – oproti okolním vodám zhruba dvojnásobné. Vypočtený efekt odčerpání oxidu uhličitého na ochlazení je až 231krát větší než "oteplovací" efekt unikajícího metanu!

Dokonce i když vezmeme v úvahu daleko delší dobu, po kterou metan vydrží v atmosféře, a jeho další specifika, oblasti unikajícího metanu by stále měly zhruba 69krát účinněji planetu ochlazovat než oteplovat.

Pravda, měření byla provedena v létě, které se v oblasti Špicberek ležících za polárním kruhem vyznačuje čtyřiadvacetihodinovým polárním dnem. V jiných obdobích roku, zejména přes mrazivou polární zimu, se může klimatický vliv oblastí s unikajícím metanem obrátit. Nezdá se ale příliš pravděpodobné, že by za jakýchkoli podmínek mohl jejich celkový vliv vést k oteplování klimatu.

Zbývá jen prozkoumat, zda se podobné paradoxní jevy spočívající v uvolňování jednoho skleníkového plynu ale o to intenzivnějším pohlcování jiného uplatňují i v dalších, zejména polárních, oblastech, kde na mělčinách ze dna prosakuje metan. Zatím však není důvod předpokládat, že by tomu mělo být na ostatních místech zásadně jinak. Regiony, které budí snad největší klimatické obavy, by tak naopak mohly s dalším oteplováním přispívat k ustálení podnebných podmínek.