Od antiparazitika k hrdinovi konspirací

Ivermektin byl objeven v 70. letech jako účinný prostředek proti řadě parazitických onemocnění – od říční slepoty po svrab. Za jeho objev byla v roce 2015 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Funguje výborně – v případech, pro které byl navržen.

Během pandemie covidu-19 se však ivermektin dostal do středu pozornosti poté, co některé předběžné studie naznačily, že by mohl inhibovat množení viru SARS-CoV-2 v laboratorních podmínkách

Problém? Dávky, realita a zkreslení

Laboratorní efekt se projevil jen při dávkách, které jsou pro člověka toxické. Aby ivermektin fungoval stejně jako v in vitro testech, musel by být podán v množství, které by způsobilo závažné vedlejší účinky – včetně neurologických poruch.

Přesto se začal masově užívat, často bez předpisu, ve veterinární formě. V mnoha zemích narostla otrava ivermektinem až o stovky procent. Například v USA hlásily toxikologické linky během roku 2021 několikanásobný nárůst případů souvisejících s tímto lékem

(CDC report).

Vědecký konsenzus: Ne, ivermektin neléčí covid

Od roku 2021 proběhla celá řada rozsáhlých klinických studií, které ivermektin testovaly na pacientech s covidem. Největší z nich – např.TOGETHER trial nebo studie publikovaná vNEJM– došly ke stejnému závěru: ivermektin nemá žádný významný vliv na průběh onemocnění ani na úmrtnost

(New England Journal of Medicine).

Zatímco některé menší studie ukazovaly mírný efekt, pozdější analýzy ukázaly na chybné metodiky, nevěrohodné datové sady nebo přímo podvody.

A co ostatní „benefity“?

Kromě covidu se ivermektinu začaly přisuzovat i další účinky – např. proti rakovině, zánětům nebo Alzheimerově chorobě. Tyto naděje však zatím nebyly potvrzeny žádnými kvalitními klinickými důkazy.

Například:

• Rakovina: některé preklinické výzkumy ukázaly možný vliv na nádorové buňky, ale ani jedna z těchto studií nedošla k fázi lidského testování

  (PubMed).

• Alzheimer: opět pouze hypotetické laboratorní studie, bez klinické validity.

Proč se ivermektin stal „zázračným lékem“?

Psychologové i sociologové popisují fenomén ivermektinu jako dokonalou bouři konspirační logiky a nedůvěry v instituce. Lidé se během pandemie báli, hledali alternativy k oficiálním postupům a ivermektin působil jako levný, snadno dostupný a „zakázaný“ lék, což z něj v očích veřejnosti udělalo symbol odporu.

Podle výzkumu z roku 2022 publikovaného vNature Human Behaviour bylo užívání ivermektinu výrazně vyšší u lidí, kteří zároveň věřili v dezinformacea nedůvěřovali zdravotnickým autoritám

(Nature HB).

Kdo nese odpovědnost?

Ivermektin se stal politickou zbraní. Některé veřejné osobnosti, influenceři nebo i politici záměrně šířili tvrzení o jeho účincích, aniž by měli jakékoli vědecké opodstatnění. Platformy jako YouTube či Twitter (později X) byly zahlceny videi, v nichž lidé doporučovali dávky, kombinace a „detox“ protokoly.

Mnoho lidí přestalo kvůli ivermektinu užívat skutečně funkční léky nebo odmítlo vakcinaci – což mělo reálné dopady na zdraví a úmrtnost.

A co dál?

Věda ivermektin nezavrhuje – v oblastech, kde má jasně definované použití, zůstává nenahraditelným lékem. Je to životně důležitý nástroj v boji proti parazitárním infekcím – zejména v rozvojových zemích.

Ale v boji proti virům, rakovině či chronickým nemocem zatím nemá co nabídnout. Vědecké instituce proto apelují na veřejnost, aby se nespoléhala na spekulace a internetové bubliny, ale na ověřená data a klinické důkazy.

Shrnutí: Od Nobelovy ceny k dezinformaci

Ivermektin je silný, účinný lék – ale jen ve svém správném kontextu. Byl nesprávně zbožštěn jako univerzální řešení a zneužit jako nástroj odporu proti vědeckému konsenzu.

Jak trefně uzavírá článek vNew Scientist:

„Ivermektin není hrdina, ani padouch. Je to lék – a jako každý lék potřebuje důkaz, ne víru.“

(New Scientist)