Zvířata jsou nám podobnější, než si myslíme. Ukázal to překvapivý experiment amerických vědců z Univerzity Jižní Kalifornie, v němž myši dávaly svým nemohoucím druhům první pomoc. Hlodavci se snažili nejvíce u jedinců, které znali.

Lidé nejsou jedinými tvory na Zemi, kteří si pomáhají v nouzi. Šimpanzi se dotýkají svých zraněných druhů a olizují jim rány. Delfíni se je snaží vytlačit na hladinu, aby se mohli nadechnout. A také sloni se starají o nemocné příbuzné.

První pomoc u lidí zahrnuje stlačování hrudi a dýchání z úst do úst. Myši nejprve své zraněné vrstevníky očichají, pak do nich šťouchají, a když se nehýbou, olizují jejich oči a koušou jim do čenichu. Ukázal to experiment vedený odborníkem Li Zhangem. Jeho výsledky zveřejnil časopis Science.

Nejvíce tým překvapilo, když hlodavec otevřel zvířeti v bezvědomí tlamu a vytáhl mu jazyk. Stalo se to v 50 procentech případů a podle výzkumu to skutečně vedlo k rozšíření dýchacích cest a rychlejšímu zotavení.

Vědí, co dělají 

V dalším experimentu umístili vědci do tlam bezvládných myší plastovou kuličku. V 80 procentech případů dokázali ostatní hlodavci kuličky z jejich tlam odstranit.

Myši se staraly déle o své kamarády než o cizí jedince, napsal server New Scientist. „To ukázalo, že zvíře nereagovalo reflexně na podněty, které vidělo,“ vysvětlil podle televize NPR evoluční biolog Jonathan Lambert, který se na studii nepodílel. Místo toho podle něj bralo v potaz aspekty dané situace a identitu druhého zvířete.

Kromě toho myši reagovaly na návrat svých druhů k vědomí. Jakmile bezvládný svěřenec reagoval pohybem, úsilí nápomocného zvířete se snižovalo. Vědci pozorovali opakované snahy o oživení jedinců v bezvědomí po celých pět dní. Tohle chování nebylo náhodné a zřejmě nešlo o vedlejší efekt zvědavosti, uvedl spoluautor studie Wenjian Sun.

Vědci nemohou nic říci stoprocentně, ale výsledky experimentu naznačují, že pečovatelské chování může být v živočišné říši mnohem běžnější, než si myslíme.