Velké globální či osobní životní události nás mohou zasáhnout a změnit naše povahové rysy. Výjimkou nebyla ani pandemie. K celé řadě studií na téma dopadu covidu na naše duševní zdraví a povahu teď přispěli i vědci z Washingtonské univerzity v St. Louis. 

Pandemie změnila životy nás všech k nepoznání. Izolace a ztráta svobody pohybu, strach z nákazy, nátlak snadno dostupných zpráv, vzestup inflace, strach ze ztráty zaměstnání – v tuhle noční můru se naše životy proměnily. 

Vyšlo už mnoho studií popisujících dopady pandemické krize na duševní zdraví. Psychologové zaznamenali viditelný nárůst případů depresí a úzkostí, sociologové zase změny v chování, například větší strach o budoucnost. 

Během pandemie jsme nepřišli jen o několik let svobody, ale i o část sebe. Dokázali jsme to získat zpět? Americký tým sledoval pět základních faktorů osobnosti (Big Five) u 500 lidí během jednadvaceti pandemických měsíců. 

„Byla to opravdu jedinečná příležitost pozorovat globální události ve světě a změny osobnosti v celé populaci,“ cituje server Futurity hlavní autorku práce publikované v časopise Personality and Social Psychology Bulletin Emily Willrothovou. 

Jak jsme se změnili 

Častá tvrzení, že „post-pandemická veřejnost“ je mrzutější či lenivější, výzkum vyvrátil – respektive nic takového nezaznamenal. Lidé se však během jejího průběhu chovali svědomitěji, hlavně v posledních měsících. 

To není zase tak překvapivé vzhledem k tomu, že jsme museli nosit roušky a respirátory a pravidelně si mýt ruce, abychom ochránili sebe i naše blízké. Willrothová uvedla, že takové chování nám už může zůstat.  

Během pandemie klesla míra extraverze, v posledních měsících se ale stabilizovala a místo toho klesla míra neuroticismu (duševní nevyrovnanost). I to dává smysl, protože jsme museli dodržovat sociální distanc, což mohlo vést k jisté uzavřenosti. 

Willrothová vysvětlila, že extrovertní chování souvisí i s pozitivními emocemi v našem životě. Počas pandemie jsme jich ale měli nedostatek, což rovněž mohlo vést k poklesu otevřenosti a nárůstu mentální nevyrovnanosti. 

Podle Willrothové úroveň neuroticismu během posledních měsíců pandemie klesla, protože jsme se zřejmě začali přizpůsobovat novým životním normám, stejně jako virus se prostřednictvím mutací přizpůsoboval nám. 

Už nebudeme stejní 

Studie se zaměřila i na spojitost mezi osobnostními rysy a fyzickým zdravím. Svědomitější lidé na tom byli fyzicky i duševně lépe než ostatní, hlavně pak v konečné fázi pandemie. Tyto výsledky je však těžké interpretovat. 

Lepší celkové zdraví mohla v některých případech odrážet odolnost daných jedinců, případně ho mohla zlepšovat samotná změna osobnostních rysů, která těmto osobám pomohla udržet si pevné zdraví v náročné době. 

V jednom má ale Willrothová jasno: „Kdykoli dojde v našem každodenním životě k takovým změnám, ovlivní nás to.“ Své životy sice žijeme více méně stejně jako před pandemií, změny v nás samotných se ale do výchozího nastavení vrátit nemusí.