Už zhruba od května nám data ze sondy New Horizons, zejména její vysoce citlivé kamery LORRI, ukazovala rozmanitý svět nepodobný jednotvárné zmrzlé kouli, jak si předtím řada lidí Pluto představovala.

Autoři uměleckých znázornění Pluta si během posledních měsíců rozšiřovali paletu a trénovali jemnou motoriku; srovnejte obrázek vlevo z roku 2006 a vpravo ze začátku letošního léta, kreslený už na základě snímků pořízených sondou.

Umělecké znázornění Pluta a Charonu z ledna 2006 | zdroj: ESO

Umělecké znázornění obou těles z počátku letošního léta | zdroj: John Hopkins Applied Physics Laboratory

Nejnovější snímky odhalují mnohem větší rozmanitost geologických útvarů a barev na Plutu i jeho největším měsíci Charonu. Fotografie zveřejněné krátce před průletem ukazují možné průrvy a krátery na Charonu.

Podle Williama McKinnona, hlavního geologa mise New Horizons, jsou tamní rokle patrně hlubší a rozsáhlejší než pozemský Grand Canyon – na bližší údaje si však musíme počkat.

Snímek z 11. července ukazující povrch Charonu | zdroj: John Hopkins Applied Physics Laboratory

Obr. 4: Poslední snímek polokoule Pluta přivrácené k měsíci Charonu. Tato dvojice těles má vzájemně vázanou rotaci (podobně jako Měsíc vůči Zemi, avšak ne naopak), z jedné polokoule Pluta tedy Charon vždy vidíte a z druhé nikdy – obdobně Pluto z Charonu.

„Přivrácenou“ stranu při průletu nemohla sonda pozorovat, tato její fotografie je tedy na mnoho let poslední | zdroj: NASA

Měření New Horizons také potvrdila, že Pluto je největším tělesem Kuiperova pásu, neboť jeho průměr je o necelých 50 km větší než průměr trpasličí planety Eris, která Pluto v roce 2006 sesadila z pomyslného trůnu planety. Eris je však výrazně hmotnější. Rozdíly ve hmotnosti a tím i složení obou těles jsou zajímavé a poukazují na diverzitu kuiperovských těles, o Eris toho však zatím víme poměrně málo.

Zároveň přinesla New Horizons také zpřesnění znalostí o atmosféře Pluta, která sahá do menší výšky, než se vědci původně domnívali. Již také známe složení polární čepičky Pluta – skládá se zejména z pevného dusíku a metanu. Překvapením bylo zachycení ionizovaného dusíku již pět dní před průletem, dál od Pluta, než odborníci původně očekávali.

Znamená to, že Pluto ztrácí atmosféru intenzivněji, než bylo odhadováno? I tuhle otázku nám snad zodpoví data přímo z průletu.

Zatím je obtížné dosavadní snímky spolehlivě interpretovat a samotný tým New Horizons se raději drží trochu zpátky, než bude staženo a pečlivě analyzováno více dat, nicméně povrch Pluta i Charonu prozrazuje, že jde o poměrně dynamická, vyvíjející se tělesa.

Výrazné změny hustoty, výšky a složení atmosféry Pluta v průběhu jeho cesty na excentrické dráze kolem Slunce mohou být zodpovědné za část rozmanitosti povrchu, kterou pozorujeme, ale na trpasličí planetě mohou probíhat i geologické procesy vedoucí k pozorovaným kontrastům, odlišnostem ve složení a zajímavým útvarům.

Snímky přímo z průletu by měly být dostupné v průběhu středy 15. července. Článek budeme ve středu odpoledne aktualizovat, zůstaňte tedy na příjmu, ať nepřijdete o nejzajímavější novinky! U zítřka však nezůstane; půjde jen o drobnou ochutnávku informací, kterých se teprve dočkáme.

New Horizons bude postupně sbírat a posílat data týkající se Pluta ještě řadu měsíců, a později snad dojde k průletu kolem některého z menších vytipovaných těles Kuiperova pásu. A kdybyste se snad domnívali, že průzkumem Pluta naše zkoumání sluneční soustavy končí, máme pro vás dobrou zprávu: tímto úspěchem se uzavřela pouze jeho úvodní kapitola.