Celá událost připomíná příběh z dobrodružného filmu – jenže tentokrát se odehrála ve skutečnosti. Hlavní roli v ní hraje starší žena z Rumunska, která po desítky let používala jantarový nuget jako zarážku dveří. Nevěděla, odkud pochází, jak je starý, ani jakou má cenu. Důležitější pro ni bylo, že dobře držel dveře otevřené, a to i ve větru.

Podle deníku El País, který informaci přinesl jako první, žena získala kámen před desítkami let od příbuzného, který ho údajně nalezl v Karpatských horách. Kámen měl krásně zlatavě-oranžovou barvu a byl těžký – ideální kandidát na praktické využití v domácnosti. Jenže za tímto „kusem přírody“ se skrývala mnohem hlubší hodnota.

K odhalení došlo až poté, co dům starší paní navštívila její vnučka s přítelem, studentem geologie. Ten si okamžitě všiml zvláštní struktury „kusu dveřní zarážky“ a začal pátrat. Materiál připomínal jantar, ale velikost, čistota a váha nugetu byly neobvyklé. Po provedení základních testů a následném zaslání vzorku odborníkům se potvrdilo podezření – šlo skutečně o výjimečně velký a kvalitní kus pravého jantaru.

Nález upoutal pozornost jak rumunských, tak i mezinárodních geologů a historiků. Podle odhadů odborníků může jantar pocházet z období pravěkého třetihorního lesa, který kdysi pokrýval území dnešní východní Evropy. Jeho hodnota – nejen jako přírodního artefaktu, ale i jako historického dokladu – je vyčíslena na více než 1 milion amerických dolarů.

Zajímavostí je, že nejde o jediný případ, kdy byl cenný přírodní nebo kosmický objekt využíván jako dveřní zarážka. Nedávno podobný rozruch způsobil příběh z amerického Michiganu, kde byl za dveřmi jedné farmy objeven meteorit vážící přes 10 kilogramů. Ten byl po celá léta považován za kus šrotu, než ho odborníci identifikovali jako vzácný železo-niklový meteorit s podobně vysokou hodnotou.

Oba příběhy spojuje fascinující kontrast mezi každodenností a výjimečností. Věci, které považujeme za obyčejné, mohou skrývat netušenou hodnotu – a někdy stačí jen, aby se na ně podíval někdo jiný, se znalostmi a zvědavostí.

V případě rumunské stařenky má tento příběh i lehce dojemný rozměr. Ačkoliv je samotná žena spíše zaskočená než nadšená, vnučka už komunikuje s muzei a odborníky, kteří by mohli kámen vystavit. Žena podle svých slov neměla tušení, že by kus „jejího starého kamene“ mohl být pro někoho důležitý. „Mně jen pomáhal držet otevřené dveře, když jsem větrala,“ řekla v rozhovoru pro místní média.

A právě v tom je kouzlo tohoto příběhu – v nenápadnosti, náhodě a nečekaném bohatství, které celé ty roky leželo doslova za dveřmi.