Polární řase stačí k životu méně než miliontina slunečního záření

29. 6. 2015 – 15:00 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:

Polární řase stačí k životu méně než miliontina slunečního záření
V polárních oblastech přežívají jenom ty nejodolnější organismy | zdroj: Udo Schilling

Jistě to znáte sami. Jakmile se ponoříte pod hladinu a párkrát zaberete směrem ke dnu, jako by se náhle setmělo. A to se nemusíte potápět v zakaleném rybníku. Pořádné šero je v takových deseti metrech i v téměř čirém moři.

Malá nepříjemnost pro plavce ale představuje zásadní výzvu pro mořské rostliny – k životu totiž jako všechny fotosyntetizující organismy potřebují dostatek slunečního záření. Výzkumný tým ale u pobřeží polárního souostroví Špicberk nedávno objevil mořské řasy, prosperující v hloubce okolo 166 metrů!

Pravda, nejedná se o světový rekord. Určité velmi specializované druhy červených řas – ruduch – mohou přežívat v hloubkách až okolo 200 až 300 metrů, o fotosyntetických bakteriích nemluvě.

Takové organismy jsou však velice jednoduché, zatímco špicberské řasy připomínají slušně rozrostlé chaluhové keříky. Dosahují velikosti okolo 30 až 90 centimetrů a hustě porůstají kameny narušující jinak velmi chudé a jednotvárné dno fjordu.

Výzkumníci tyto „keříky“ objevili při průzkumu fotografií tamního dna a tak se zatím můžeme jen dohadovat, jestli zástupci řas patří k nějakému již známému druhu, nebo jde o druh úplně nový.

Rozhodně se ale zdá, že jde buď o příslušníky červených řas, nebo řas hnědých – chaluh. Obě tyto skupiny si mimochodem vyvinuly svá mnohobuněčná rostlinná těla nezávisle na nám důvěrně známých zelených rostlinách.

Život na dně fjordu v každém případě není žádné peříčko. Řasami neustále zmítá silný proud, a tak musejí být pevně přichycené k podkladu. Ze stejného důvodu také voda samotná není kdovíjak čirá.

Výzkumníci odhadli, že do hloubky 166 metrů může v porovnání s povrchem proniknout jen 0,000000042 % slunečního záření! Navíc nesmíme zapomenout na polární noc.

Několik měsíců v roce musejí tyto řasy přežít v úplné nebo téměř úplné tmě. Bez pochyb tedy můžeme prohlásit, že se jedná o jedny z nejextrémnějších mnohobuněčných organismů na naší planetě.

Zdroj: KS Meyer & AK Sweetman (2015): Observation of a living macroalga at 166 m in a high Arctic fjord. Marine Biodiversity Records, 8 (e58).

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články