Podle výzkumu Stevena Sandage a Laury Captariové se tento jev stále častěji objevuje nejen u terapeutů či duchovních, kteří pracují s oběťmi traumat, ale i u běžných lidí sledujících zprávy či sociální sítě.

Přihlížet utrpení

„Není možné dlouhodobě přihlížet utrpení, aniž by to v nás nevyvolalo úzkost a otázky o bezpečí nebo smyslu,“ říká Captariová.

Podle ní může být zranitelnější ten, kdo se s oběťmi násilí nebo katastrof ztotožňuje – například sdílí jejich identitu nebo komunitu.

Problém umocňuje přesycení informacemi a nedostatek osobních vztahů, které by lidem pomohly zážitky zpracovat.

„Máme nadbytek obrazů utrpení a nedostatek bezpečných míst, kde bychom o nich mohli mluvit,“ doplňuje Sandage.

Vystoupit z online prostoru

Psychologové doporučují omezit bezmyšlenkovité sledování zpráv a být k sobě vnímavější.

Místo neustálého přehrávání tragických videí a sledování drastických fotografií radí vystoupit z online prostoru, trávit čas s lidmi nebo v přírodě a hledat způsoby, jak psychické napětí uvolnit.

„Sociální sítě mohou být zdrojem informací i propojení,“ uzavírá Captariová, „ale pokud se stanou hlavním prostorem, kde žijeme, začnou nás psychicky vyčerpávat.“