Proč je devadesát procent lidí praváků? Odpověď není v rukou.

Pokud existuje lidská vlastnost, která je skutečně univerzální přes všechny kultury, jazyky a epochy, je to praváctví. Přibližně 90 procent lidí na celém světě preferuje pravou ruku, zbývajících 10 procent je převážně leváků. Tato distribuce platí v Japonsku i v Brazílii, v paleolitických populacích i ve 21. století. Žádný z přibližně 300 druhů primátů, kteří na Zemi žijí, podobnou uniformitu nevykazuje – u šimpanzů, goril nebo makaků je rozložení preferencí přibližně rovnoměrné nebo mírně vychýlené, nikdy ne v poměru 9:1.

Proč je homo sapiens v tomto ohledu tak výjimečný? Evolucční biologové a neurologové na tuto otázku hledají odpověď po desetiletí. Testovaly se teorie od sociálních struktur přes používání nástrojů až po lateralizaci mozkových hemisfér. Žádná hypotéza ale dosud nepřesvědčila. Nová studie z Oxfordu naznačuje, že odpověď byla celou dobu v nesprávné části těla.

41 druhů, jeden statistický model

Tým evolučních antropologů pod vedením Thomase Püscheho z University of Oxford porovnal behaviorální, neurologické a sociální charakteristiky 41 druhů opic a lidoopů s lidmi. Výsledky byly publikovány 15. května 2026 v časopise PLOS Biology a jsou pozoruhodné tím, co jako první v historii udělaly: otestovaly všechny hlavní hypotézy o praváctví najednou v jediném statistickém rámci zaměřeném na mezidruhové evoluční vztahy.

Zahrnuty byly faktory jako strava, prostředí, tělesná hmotnost, sociální struktura, používání nástrojů a lokomoce. Ve všech případech lidé zůstávali výjimkou – statistickým outlierem, jehož praváctví neodpovídalo žádnému vzoru, jenž by vysvětloval preferencí u jiných primátů. Pak výzkumníci přidali do modelu dvě další proměnné: velikost mozku a poměr délky nohou vůči pažím. A lidská výjimečnost zmizela.

„Jde o první studii, která testuje několik hlavních hypotéz o praváctví v jediném rámci," komentoval výsledky Püsche. „Naše výsledky naznačují, že praváctví je pravděpodobně svázáno s klíčovými rysy, které nás dělají lidmi – zejména s chůzí vzpřímeně a evolucí větších mozků."

Proč nohy, ne ruce

Poměr délky paže a nohy se může zdát jako arbitrární proměnná. Ve skutečnosti jde o standardní referenční bod pro bipední pohyb. Čím delší nohy v poměru k pažím, tím typičtější je plně vzpřímená bipedální chůze – a tím více jsou horní končetiny uvolněny pro jiné úkoly než lokomoci.

Evoluční logika funguje takto: předci primátů, kteří se začali pohybovat vzpřímeně, přestali potřebovat ruce k chůzi. Uvolněné paže mohly být používány selektivněji – k manipulaci s předměty, k výrobě nástrojů, ke gestům. Jak autoři studie v PLOS Biology píší, bipedismus a neuroanatomická expanze jsou pravděpodobnými klíčovými hybateli úniky lateralizace, která je pro lidi jedinečná. Tato kombinace – volné ruce plus rostoucí mozková kapacita pro specializaci – vytvořila podmínky, v nichž se mohla systematická preference jedné ruky prosadit a ustálit.

Evoluce praváctví krok za krokem

Oxfordský model umožnil výzkumníkům odhadnout preferenci ruky u vyhynulých lidských předků. Výsledky kopírují pomalý evoluční posun k pravé ruce. Ardipithecus a Australopithecus pravděpodobně měli jen mírnou tendenci k preferenci pravé ruky, srovnatelnou s dnešními velkými lidoopy. S příchodem rodu Homo začalo praváctví systematicky sílit – přes Homo ergaster a Homo erectus až k neandertálcům. Kulminace nastala u Homo sapiens.

Zajímavou výjimkou v modelu je Homo floresiensis – slavní „hobiti" z indonéského ostrova Flores. Fyziologie tohoto druhu ale výjimku vysvětluje: H. floresiensis měl malé tělo i malý mozek a specializoval se na vzpřímené šplhání a chůzi, nikoli na plný bipedismus. Právě absence plné bipedální specializace koreluje s absencí silného praváctví – což model predikuje a data potvrzují.

Proč leváci vůbec existují

Pokud byl selekční tlak směrem k praváctví tak silný, otázka se obrací: proč stále existuje 10 procent leváků? Evoluční biologie na tuto otázku nemá jednoznačnou odpověď, ale nabízí několik hypotéz.

Jednou z nich je, že menšinová preference levé ruky poskytuje v určitých kontextech výhodu – zejména v bojových situacích, kde levák čelí soupeři zvyklému na pravou stranu útoku. Tato hypotéza je podporována daty z různých bojových sportů, kde jsou leváci zastoupeni výrazně výše než v obecné populaci: v boxu, tenisu nebo šermování leváci výrazně překonávají svůj desetiprocentní podíl v populaci. Přirozený výběr by tak udržoval malé procento leváků jako trvalou menšinu s specifickou adaptivní výhodou.

Jinou hypotézou je neutrální genetická variabilita – leváctví jako vedlejší produkt genetické diverzity bez přímé selekční nevýhody. Nebo kombinace obojího. Výzkumný tým Püscheho označil porozumění přetrvávání leváctví jako jeden z dalších cílů svého výzkumu.

Kultura jako zesilující mechanismus

Studie záměrně pomíjí kulturní faktory – ty nejsou biologicky dědičné a nezachytí je fylogenetický model. Přesto jsou relevantní pro pochopení toho, jak 90procentní praváctví u různých civilizací zůstává tak konzistentní i přes naprosto odlišné kulturní prostředí.

Odpovědí je pravděpodobně to, že biologická predispozice k praváctví, zesílena kulturními normami a sociálním tlakem, vytváří silnou zpětnou vazbu. Praváci vyrábějí nástroje pro praváky, píší systémy pro praváky, designují pracovní prostředí pro praváky. Oxfordský tým plánuje zkoumat, jak kulturní entreenchment praváctví dál posiloval – tedy nakolik je dnešní 90procentní číslo výsledkem biologie a nakolik výsledkem tisíce let sociální amplifikace genetické predispozice.

Prvokrok v biologii, druhý v kultuře

Výsledky studie přinášejí elegantní evoluční příběh ve dvou aktech: předci nejprve vstali na nohy, čímž uvolnili ruce, a jak se mozek zvětšoval, specializovala se preferovaná ruka pro komplexní úkoly. Kultura pak tuto biologickou tendenci dál zesilovala a institucionalizovala do dnešní globální uniformity. Püscheho tým uzavřel se slovy, že tato práce poskytuje rámec pro rozlišení adaptací specificky lidských od obecných primátních trendů v evoluci behaviorální asymetrie. Je to řečeno skromně – výsledky jsou ale zásadnější, než tato formulace naznačuje.