Jak studie probíhala

V parku Da Gama na Cape Peninsula výzkumníci nasadili GPS sledování divokým chovným jedincům druhu Papio ursinus. Sledování běželo po dobu 36 dní a využilo 78 tzv. travel progressions – situací, kdy skupina kráčí v jedné přímé linii směrem k nocovišti nebo ke zdroji vody. 

Výzkumné hypotézy

Vědci testovali čtyři možné příčiny řazení skupin do řady:

1. Strategie ochrany zranitelných (např. mláďata uprostřed)

2. Souboj o zdroje – optimální přístup ke kořisti nebo vodě

3. Následování vůdce – někdo rozhoduje a ostatní ho sledují

4. Sociální spandrel – řazení vzniká čistě na základě přátelství a hierarchie

Nakonec vědci zjistili, že jediné opodstatnění bylo to poslední – sociální vazby mezi jedinci. 

Výsledky: přátelství před strategií

Pozorování ukázala, že pořadí v linii není náhodné ani výsledkem ochrany zranitelných jedinců:

• Vůdčí pozice zásadně nepatří dominantním, jak bylo dříve mylně předpokládáno.

• Vyšší postavení ve smečce znamená střední pozici, nikoli vedení ani zdířenou periferii.

• Jedinci s nižším statusem se častěji nacházeli na čele nebo na konci linii, kde byla výměna míst častější.

Jak uvedl Dr. Andrew King z Swansea University:

„Konzistentní pořadí není o vyhýbání se nebezpečí… ale o tom, s kým mají silné sociální vazby. Jdou prostě s přáteli.“ 

Pojem „sociální spandrel“

Spojení řady vzniká nikoliv z adaptivní strategie, ale jako vedlejší efekt hlubokých sociálních vazeb – tzv. sociální spandrel. Termín popisuje biologický jev, kdy struktura vznikne jako vedlejší produkt evolučního vývoje jiného znaku. V tomto případě: ne proto, že by paviáni tak chtěli, ale protože prostě chodí s přáteli. 

Marco Fele, hlavní autor studie, dodává:

„Tato spojení nejsou pro okamžitý užitek – jsou odrazem dlouhodobých vztahů.“ 

Proč je to důležité

Na první pohled překvapivé, ale poukazuje na to, že zvířecí chování nemusí vždy vycházet ze strategie přežití nebo hierarchické dominance. V mnoha případech je prostě založeno na sociální blízkosti – tak jako u lidí, když pochodujeme ulicemi s přáteli.

Navíc ukazuje, že sociální struktury u primátů, které jsou často velmi propracované, formují i fyzické chování skupin ve volné přírodě bez jakéhokoli „plánu“.

Co dál? Impakty na výzkum a ochranu živočichů

• Nový pohled na skupinové chování může změnit přístup k ochranářským strategiím – ochrana by měla respektovat sociální vazby uvnitř smeček.

• V zoo a rezervacích lze lépe modelovat přirozené pohybové vzorce, což může zlepšit pohodu zvířat.

• Učí nás, že náhodné uspořádání není vždy zbytečné, ale může reflektovat hlubokou sociální dynamiku.

Lidský ekvivalent: spandrel v davu

Studie upozorňuje i na paralelu s lidským chováním. My také často v davu vytváříme řady podle přátel, nikoli podle vůdců nebo ochrany. Evoluce sociálních struktur tedy může mít nečekané projevy i v každodenním životě – zvířecím i lidském.

Závěr

Paviáni nejsou příliš strategičtí, ale velmi společensky orientovaní. Formace jejich linie není taktika přežití, ale žijící mapa přátelství. Věda tím otevírá nový úhel pohledu i na kolektivní chování lidských komunit.

Tato slova zůstávají: někdy to, co vypadá jako strategie, je prostě pomyslný projev přátelství v pohybu.