Vědci si dlouho mysleli, že jde o vedlejší produkt fyzických dopadů rakoviny. Pacient už nemá vůli dál bojovat, nevidí žádnou naději, utrpení ho vyčerpává, a tak se předčasně stahuje ze svého života.

Tento strašlivý stav postihuje až 80 procent pacientů s rakovinou v pozdním stádiu. Vědci mají dobrou zprávu. Vědí, jak ho zvrátit. Pozorováním mozků myší s nádorovým onemocněním v pokročilém stádiu totiž zjistili, že ve skutečnosti nejde o doprovodný dopad na duševní zdraví, ale nedílnou součást fyzických projevů choroby.

Popsali kaskádovitou reakci v mozkovém centru odměn, jež nakonec vyústí v zablokování produkce dopaminu, který je často chybně vnímán jako hormon potěšení. Ve skutečnosti však souvisí s odměňováním a motivací.

Nic není ztraceno  

Pacienti pak dostávají pocit, že je už všechno příliš těžké a ztrácí vůli bojovat. Stejné apatické chování a nezájem vypozorovali odborníci i na hlodavcích.

Za vzrušující však označili skutečnost, že jim dokázali motivaci vrátit, přestože rakovina stále postupovala. Podařilo se jim to vypnutím specifických neuronů reagujících na záněty nebo stimulací neuronů souvisejících s produkcí dopaminu v již zmíněné oblasti mozku zodpovídající za motivaci.

V dalším testu podali hlodavcům přípravek, který zablokoval cytokiny – zánětlivé molekuly produkované imunitním systémem, uvolňované do krevního řečiště při nádorových onemocněních. Mozek omezuje tvorbu dopaminu právě při reakcích na zánětlivé signály, popsala studie.