Rychlost dávno vyhynulých zvířat se vypočítává podle obtisků jejich tlap. Nejpoužívanější je metoda z roku 1976 založená na délce kroku a dalších měřeních. Brzy se stala v určování rychlosti dinosaurů nejpoužívanější. Většinou se však užívala v souvislosti se stopami na tvrdém povrchu, nikoli v měkkém bahně, kde často dinosauři stopy zanechávali.

Vědci z Liverpool John Moores University byli přesvědčeni, že tak docházelo ke zkreslení našich představ o rychlosti těchto zvířat. Podle výsledků jejich práce mohou být odhady nadhodnoceny až 4,7krát.

Zásadní zjištění

Vědci nechali pobíhat po různých površích perličky kropenaté (helmeted guineafowl), které mají  podobné proporce končetin a úhly kloubů jako neptačí teropodi. Výsledky? Rychlost perličky pohybující se rychlostí jednoho kilometru v hodině by byla na základně tradičních výpočtů odhadnuta na rychlost 4,7 kilometrů v hodině.

Tyto nesrovnalosti byly pozorovány také u takových ornitopodů. V jejich případě byla rychlost pohybu nadhodnocena o téměř 19 kilometrů v hodině.

Tohle zjištění může mít dopad na naše představy o chování a lovu dinosaurů. Příklad – pomalý dravec na kořist spíše číhá a vyběhne v pravý čas, než aby ji dlouze štval.