Kdo je Daniel Fourel?

Daniel Fourel je francouzský antropolog a výzkumník, který se dlouhodobě věnuje působení šamanských rituálů v Jižní Americe, Sibiři i Africe. V nové knize Why Shamanism Works popisuje více než deset let terénního výzkumu a stovky hodin strávených s léčiteli, spirituálními vůdci a jejich klienty.

Fourel tvrdí, že šamanismus nefunguje jako náboženství, kde musíte věřit, ale jako rituální technologie – propracovaný systém práce s myslí, tělem, rytmem, hlasem a očekáváním.

Rituál jako neurobiologický nástroj

Podle Fourela je klíčem k pochopení šamanismu jeho účinek na lidskou neurofyzologii. Během rituálu se často opakují určité vzorce – bubnování, zpěv, dýchání – které uvádějí mozek do změněného stavu vědomí.

To potvrzují i studie neurovědců, podle nichž tranzovní stavy aktivují mozkové oblasti spojené s introspekcí, emocemi a vnímáním bolesti. Účastníci rituálů často popisují „pocit očištění“, „návrat ke kořenům“ nebo „symbolické vyléčení“, i když šaman o fyzickém těle neřekne ani slovo.

„Není důležité, co si myslíte. Důležité je, že jste součástí určitého procesu. A ten má dopad na tělo,“ říká Fourel (New Scientist).

Placebo? Ne tak docela

Západní medicína má tendenci vnímat šamanismus jako placebo efekt – tedy účinek způsobený vírou v léčbu. Jenže podle Fourela je to příliš zjednodušené. Mnoho účastníků rituálů – včetně skeptiků – zažívá změny i bez předchozího očekávání.

Klíčem je kontext a struktura. Šamanské rituály kombinují symbolické myšlení, vysokou emocionalitu, komunitní účast, senzorickou stimulaci a často i psychofarmaka (např. ayahuascu). Tato kombinace může podle Fourela aktivovat v těle samoléčebné mechanismy – například snížit zánětlivou reakci, zklidnit autonomní nervový systém nebo přeladit emocionální vzorce.

Co říká věda?

• Studie publikovaná v Frontiers in Human Neuroscience (2020) ukazuje, že rytmické bubnování ve stylu šamanských ceremonií snižuje stresové hormony a zvyšuje hladinu endorfinů.

• Podle výzkumu na Stanfordu (2019) mohou symbolické rituály měnit subjektivní vnímání bolesti a strachu, a to i bez víry v nadpřirozeno.

• Psycholog Michael Winkelman v rozsáhlé metaanalýze ukazuje, že rituály se změněným vědomím korelují se zlepšením psychického zdraví, snížením úzkosti a integrací traumatu.

Šamanismus vs. psychiatrie?

Fourel říká, že šamanismus není konkurencí západní medicíně – ale komplementární praxí. „V nemocnici dostanete diagnózu. U šamana dostanete příběh,“ říká.

Tím nechce šamanskou praxi zromantizovat. Varuje před její komercializací a povrchním napodobováním: „Rituál bez kontextu nefunguje. Pokud z něj uděláme festivalový zážitek, ztrácí se jeho účinek.“

Co na to skeptici?

Kritici Fourela upozorňují, že většina studií o šamanismu má metodologická omezení – malý vzorek, nepřesné měření, subjektivní výpovědi. Navíc: rituály bývají často doprovázeny psychoaktivními látkami, které samy o sobě mohou účinek zesílit.

Fourel to nepopírá. Ale trvá na tom, že i čistě psychologický a kulturní rámec má významný terapeutický potenciál.

Shrnutí: Šamanismus jako stará technologie mysli

Podle Daniela Fourela nefunguje šamanismus díky kouzlu nebo víře – ale proto, že dokáže ovlivnit lidské tělo a mysl přesně cílenou strukturou. Rituál jako „technologie“ není magie. Je to zkušenostní věda, která funguje mimo laboratoř.

A i když jste skeptik, můžete jeho účinky cítit. Protože šamanismus funguje v těle – ne v hlavě.