Nebezpeční pavouci – a přesto bez problémů

Hnědý útočník je známý svým potenciálně nebezpečným jedem, který může způsobit nekrózu tkáně a ve vzácných případech i celkové (systémové) příznaky, jako je horečka, slabost nebo selhání ledvin.“ Přesto v tomto domě vystaveném vysoké expozici nebyl zaznamenán ani jeden případ pokousání . Rodina v něm žila od roku 1996, přičemž pavouky začali odstraňovat v roce 2001. Domlouvaly se sběry každý večer od června do září a ročně do úhrnu 2 055 jedinců. I když bylo odhadnuto, že alespoň 488 dospělých jedinců bylo schopno bodnout, ani jedno zvíře nezasáhlo člověka.

Proč kousnutí nehrozilo?

• Hnědý útočník je nespolehlivý v agresivním chování a obvykle utíká před lidmi, než aby útočil.

• Pavouci přebývají ve stinných, méně frekventovaných prostorech – půdách, za nábytkem, ve skříních, kde se nepřibližují k lidem aktivně.

• Pokud se lidé pavouka dotknou, zpravidla omylem, např. při oblékání nebo stěhování předmětů .

Především varování k falešným diagnózám

Vědecká komunita upozorňuje, že v mnoha částech USA, kde hnědý útočník původně nežije, jsou však diagnózy jeho kousnutí mnohem častější, než by odpovídal počet skutečných pavouků v terénu . To může vést k mylným diagnózám – jako MRSA nebo diabetická vředy – s vážnými zdravotními následky při nesprávné léčbě .

Přírodní i psycho-sociální aspekty

• Arachnofobie a mediální přehnané zprávy vyvolávají často iracionální strach .

• Pavouci žijící nenápadně mezi lidmi nesouvisí s vyšším rizikem útoku – přinejmenším ne v tradičním slova smyslu.

• Přes 2 000 jedinců v domě a žádná fatální událost ukazuje, že i množství tvorů nemusí znamenat nebezpečí, pokud neexistuje blízký kontakt typu ručního přenášení .

Co z toho plyne pro lékaře i veřejnost

1. Lékaři by měli být opatrní s diagnózou „pavoučího kousnutí“, pokud není jasný důkaz – pavouk chybí nebo v oblasti není obvyklý.

2. Lidé se nemusí bát přítomnosti malých pavouků doma, pokud dodržují základní hygienu – úklid, vyhýbání se stísněným prostorám.

3. Odborníci doporučují spíše cílené vyhlazování nebo preventivní opatření (těsnění, profesionální deratizace) než považovat samotný výskyt pavouků automaticky za nebezpečný.

Soudobý výzkum a budoucí otázky

• Studie z roku 2002 v Journal of Medical Entomology systematicky sumarizuje případ z Lenexy s 2 055 jednotlivci a nulovým počtem kousnutí. 

• Přesto je nutné zvážit: Ať už v jednotlivých případech nebo na širší úrovni, je důležité, aby lékaři při stanovení diagnózy kousnutí pavoukem zvažovali i jiné možné příčiny, jako je například infekce MRSA.

• Z praktického hlediska toto přináší oslabení mýtu o agresivních pavoucích a posílení racionálního přístupu k riziku – omezení zbytečných panik a nesprávných léčeb.

Závěr

Případ z Kansasu jasně ukazuje, že velká populace hnědých útočníků neznamená automaticky riziko pro lidi. Důležitá je vzdělanost, opatrnost a zásadní pochopení biologie pavouků. Pokud nelze prokázat skutečné kousnutí, je třeba zaměřit se na jiné (často častější) příčiny kožních lézí. V boji s mylnými diagnózami i přehnaným strachem jsou data z Lenexy silným argumentem pro klidný rozum i lidový rozum.