Mladé Slunce bylo mnohem aktivnější než dnes. Do vesmíru vyvrhovalo extrémně energické proudy plazmatu, které ovlivňovaly nejen Zemi, ale i Mars a Venuši. Vědci už dříve věděli, že silné sluneční erupce měnily atmosféry raných planet. Nový výzkum ale vůbec poprvé ukazuje, jak významnou roli mohly hrát právě CME.

Tým z Kjótské univerzity zkoumal mladou hvězdu EK Draconis, považovanou za „dvojče“ našeho prastarého Slunce.

Výbuchy Slunce, výbuchy života

Kombinoval pozorování pozemních observatoří a Hubbleova vesmírného teleskopu aby zachytil ejekci plazmatu v různých teplotách. Výsledky odhalily dvoufázový výron hmoty – nejprve extrémně horký proud plazmatu letící rychlostí až 550 kilometrů za sekundu, následovaný pomalejší chladnější vlnou.

Starověké sluneční výtrysky  mohly podle vědců bombardovat primitivní atmosféru Země a přispět ke vzniku klíčových organických molekul. Jinými slovy – bez násilných výbuchů našeho mladého Slunce by život nemusel vzniknout.

„Chtěli jsme pochopit, jak nás formovala prudká aktivita mladého Slunce,“ uvedl vedoucí autor Kosuke Namekata. „Naše zjištění ukazují, že CME mohly být zásadní součástí příběhu života.“